NORSKO 10.-26.8.2007         



Fotografie naleznete z d e


Ceník základních potravin je z d e




10.8.
      Ve 20:30 jsme odlétli z Ruzyně, letadlo sice mělo zpoždění, ale kolem jedenácté jsme dorazili do Osla. Pršelo jak v Praze, tak v Oslu. Přespali jsme na letišti, v takové klidnější části, jako spousta dalších lidí s kufry a batohy.

11.8.
      Kolem páté jsme se probudili a šli na vlak do centra. V 6:30 nám odjížděl vlak do Bergenu, lístky jsme si koupili předem přes internet za 299 NOK/os. Cesta byla krásná, ale dlouhá a já jí skoro celou prospala…
      V Bergenu jsme byli kolem druhé. Hlavním úkolem bylo koupit bomby k vařiči, což se nám povedlo hned v prvním sportu. Chtěli jsme v Bergenu přespat, ale všechna ubytovací zařízení byla totálně přeplněná. Nechali jsme si batohy v úschovně (20 NOK/os.) a vyrazili na prohlídku města, které je velmi krásné. Odpoledne bylo pod mrakem.
      Rozhodli jsme se na noc přejet do Vossu. Kolem půl osmé nám odjížděl vlak (155 NOK/os.), jel zhruba hodinu. Stan jsme rozbalili u velkého jezera kousíček za městem. Byla sobota večer, kdy se smí popíjet alkohol, takže kolem jezera bylo celkem hlučno.

12.8.
      Ráno jsme přemýšleli, kudy dále. Dalším cílem byl Flam, ale vlak jel asi za dvě hodiny (s přestupem v Myrdalu a pak speciální železnicí s velkým převýšením) a tak jsme raději jeli autobusem za 173 NOK/os. Začalo pršet.
      Ubytovali jsme se v obřím kempu za 145 NOK a šli se projít údolím a podél železniční tratě, cca 18 km. Odpoledne krásně svítilo sluníčko, až jsme nadávali, že je nám horko. Na dlouhou dobu naposledy…

13.8.
      V 6:00 nám odjížděla loď do Balestrandu (105 NOK/os.), takže jsme vstávali před pátou, abychom stihli zabalit. Pršelo. Další lodí jsme dojeli do Fjaerlandu, byla zima, mlha a drobně mrholilo, takže jsme z vyjížďky po fjordu neměli téměř nic.
      Ve Fjaerlandu jsme se ubytovali v kempu (120 NOK), malém, s kuchyňkou a pěknými sociálkami. Odpoledne se na chvíli vyjasnilo a tak jsme šli na výlet k chatě Flatbrehytta (994 m) – podotýkám, že jsme šli od moře… Byl to pěkný výstup a když jsme byli konečně nahoře, na dosah ledovce (NP Jostedalsbreen), obloha se zatáhla a začalo šíleně pršet.
      Do kempu jsme se vrátili promočení. Ještě, že se daly věci usušit v kuchyni. Seznámili jsme se tam se španělským párem, byli moc fajn a dělali si v troubě pizzu, takže jsme si jí další den také koupili.

14.8.
      Celý den byly přeháňky. Šli jsme na výlet na Distad – vyhlídku na fjord cca 600 m n.m.
      Večer jsme si dali výbornou pizzu a seznámili se s anglickým párem, který měl v plánu za týden objet celé Norsko. Trochu jsme nechápali, proč spí v kempu ve stanu, když se po Norsku přesunují letecky, aby to všechno stihli.







15.8.
      V noci pršelo, všechno kolem bylo příšerně mokré. V 9:25 jsme se vydali autobusem do Sogndalu (cca 130 NOK za oba). Podívali jsme se k dřevěnému kostelu a do supermarketu, jinak jsme 3 hodiny strávili na místním autobusovém nádraží, kde bylo teplo. Pořád pršelo.
      Ve 13:40 jsme odjeli do Gaupne, kde jsme přesedli na autobus do Gjerde a k Nigardsbreenu. Autobusem jsme jeli sami, tak jsme si povídali s řidičem a on se s námi tak projížděl. Dovezl nás až přímo k ledovci Nigardsbreen a pak nás hodil do kempu, kde jsme si vzali chatičku za 350 NOK. Bylo tam topení a sporák. Všechno jsme rozložili, začali sušit a taky se šli umýt teplou vodou (5 NOK – za teplou sprchu se ve všech kempech platí 5 NOK/3 min.).
      K večeru se vyjasnilo a tak jsme se šli ještě jednou podívat k ledovci. Celou noc jsme měli náš přímotop puštěný naplno, abychom usušili veškeré mokré věci.

16.8.
      Brzy ráno jsme se vydali znovu k ledovci a pokusili se dojít pěšky přes obří kameny. Bylo to hodně vysilující a kameny klouzaly, protože trochu sprchlo. Raději jsme se vrátili zpět a jeli loďkou za 30 NOK/os. Vidět zblízka ledovec, to byl úžasný zážitek! Je tak nádherně modrý… Je to prý způsobeno nepřítomností kyslíku uvnitř.
      Po obědě jsme si zabalili naše suché věci a pěšky se vydali po silnici do Gjerde a na Gaupne. Krajina kolem byla pěkná a tak jsme si chtěli autobus o páté chytit někde cestou. Zkusili jsme jen tak stopovat a kupodivu nám asi za 10 min. zastavil chlapík z Maďarska, který v Norsku rok žije. Povídali jsme a byl to ohromný pohodář. Odvezl nás do Gaupne, kde jsme chytili autobus do Skjoldenu. Cestou jsme povídali s Polkou, která nám nadšeně líčila o svých kulinářských zážitcích s místními obřími houbami.
      Ubytovali jsme se v kempu za 80 NOK a v kuchyni se seznámili s chlapíkem z Německa, mikrobiologem, který svou měsíční dovolenou tráví přechodem norských národních parků. Byl moc fajn.

17.8.
      Ráno opět pršelo, chtěli jsme do NP Jotunheimen, ale všichni nás od toho zrazovali, včetně Němce, který odtamtud den předtím přijel. V novinách byla i špatná předpověď na víkend. Při průjezdu skrz okrajové části parku ležel na kolem čerstvý sněhový poprašek. Dojeli jsme do Otty, rozloučili se s Němcem, nakoupili jsme zásoby a pěšky šli směr NP Rondane, do příšerného kopce. Na kopci jsme zkusili stopovat a vzal nás chlapík z Osla, který viděl, jak funíme do kopce a bylo mu nás líto. Odvezl nás až do parku, přímo k výchozímu bodu.
      Šli jsme pár kilometrů k chatě Rondvassbu, cestou viděli prvního lumíka (hlodavec, podobnej křečkovi) a u chaty zjistili, že je pouhých 6°C. Zakempovali jsme a celý večer pršelo.

18.8.
      Ráno svítilo slunce, vrcholky byly poprášené sněhem. Šli jsme k chatě Doralsaeter, bylo to pěkné, i když krajina byla víceméně pouze kamenitá. Přešli jsme ještě přes jedno sedlo a utábořili se na krásném místě u řeky. Byl to první den, kdy ani nekáplo.

19.8.
      Ráno svítilo slunce, poprvé nepršelo ani v noci. V dálce jsme viděli 3 soby. Během dne začal foukat vítr s deštěm. Přešli jsme do údolí Grimsdalen, kde jsme se utábořili na veřejném tábořišti. Měli jsme platit 30 NOK, což bychom rádi udělali, ale nikde jsme nenašli kasičku.

20.8.
      Ráno se na nás přišly podívat ovce, bylo to legrační, protože se vůbec nebály. Před NP Dovre jsme došli do Hjerkinnu a podívali se na moderní kostel Eysteinkyrkja. Jelikož nám vlak jel asi až za 3 hodiny, zkusili jsme stopovat, ale neúspěšně. Byla nám dost zima a tak jsme šli na nádraží a počkali až vlak přijede. Dojeli jsme do Kongsvollu (30 NOK/os. – 7 min.!!!) a šli se zeptat do hotelu na výlety za pižmony. Utábořili jsme na louce za řekou a zavolali Jensovi – průvodci na kterého jsme dostali kontakt v Ottě. Ještě, že jsme tak udělali!

21.8.
      V 9:30 jsme se sešli s Jensem Erixonem z agentury Mountain Adventures, původem ze Švédska, který se živí tím, že provádí turisty, dělá přechody hor a kurzy přežití. Byl to strašně skvělej chlapík a jsem moc ráda, že jsme ho poznali. Šli s námi ještě dva Nizozemci, byli docela v pohodě, snažili se vydržet tempo našeho průvodce ?
      Všech pět nás vyrazilo do NP Dovrefjell podívat se na pižmoně. Za celý den jsme ušli asi 18 km, viděli spoustu lumíků a hlavně vytoužené pižmoně, kterých je v současnosti v Norsku cca 230 ks. Pro Jense byli pižmoni celý život. Miluje pižmoně a ví o nich všechno. Je to ohromný nadšenec do přírody a hlavně do hor. Ačkoliv jsme s ním měli strávit cca 5 hodin, strávili jsme asi 8, protože nám chtěl ukázat ještě to a to a říkal, že je mu to jedno, že hory miluje. Pižmoni byli úžasní, viděla jsme 3 stádečka po cca 5 kusech, nesmí se k nim moc blízko, ale dalekohledem jsme je mohli krásně pozorovat.
      Potkali jsme skupinku z hotelu, které jejich průvodkyně opustila, že už pižmoně viděli a nechala je tam.
      Po návratu z parku nás Jens vzal s sebou do Dombasu, kde jsme nakoupili a potkali 5 Čechů. Vlakem (67 NOK/os.) jsme dojeli do Otty a došli do kempu asi 1,5 km za městem (110 NOK), kde nebyla ani kuchyňka.

      Pižmoň severní neboli tur pižmový nazývaný též jako pižmoň východní (Ovibos moschatus) je velké zvíře, které je dokonale přizpůsobeno silným mrazům vysokého severu. Je to velké, zavalité zvíře se zakulacenou hlavou a celý je porostlý černohnědou srstí sahající až na zem. Dosahuje výšky v kohoutku 90 až 150 cm, jeho tělo je dlouhé 200 - 250 cm a dosahuje hmotnosti 180 až 400 kg. Na pižmoni upoutá masivní čelenka z dotýkajícími se základů rohů na hlavě. Ty můžou být až 70 cm dlouhé, ohýbají se směrem dolů a k ostré špici se nebezpečně hákovitě zahýbají. Patří do čeledi turovitých, nejpříbuznější je ovci.
      Pižmoni pocházejí z chladných stepí s kontinentálním suchým klimatem, proto jsou dost náchylní na deště kombinované s mrazem. Do dnešních dnů se podařilo pižmoňům přežít jen v odlehlých a pustých místech kanadské Arktidy a severovýchodního Grónska. V Norsku byli pižmoni vyhubeni během druhé světové války, v letech 1947-1953 bylo z Grónska přivezeno 23 zvířat, která byla vysazena v národním parku Dovrefjell. Při posledním sčítání bylo v parku zjištěno kolem 230 kusů.
      Pižmoň severní je zvíře žijící ve skupinách - v létě žije v menších skupinách a v zimě se houfuje do větších skupin, které mohou čítat až 100 kusů. Během říje kolem sebe samci šíří pronikavý pach, podle kterého dostalo zvíře české pojmenování. Pižmoni severní se mohou dožít až 35 let.
      U pižmoňů se vyvinul jeden z nejlepších způsobů obrany u býložravce proti predátorům. Při objevení nepřítele se vylekaná zvířata rychle zbíhají do kompaktního kruhovitého tvaru. Natisknou se k sobě tak, že zadek mají vevnitř a hrozivou hradbou skloněných čel s nebezpečnými rohy vně kruhu. Uvnitř kruhu se nacházejí telata a slabší zvířata. Nejstarší a nejsilnější členové stáda provádějí proti nepříteli tryskové útoky, které odradí i vyhladovělou smečku vlků.


22.8.
      Ráno svítilo slunce, a celý den bylo nebe bez mráčku. Ve 12:25 jsme odjeli s pěti Čechy ze včerejška do Lomu (67 NOK/os.), kde jsme potkali další 2 Čechy. Bohužel akorát skončila turistická sezona, takže spoustu autobusů již zrušili…
      Podívali jsme ke krásnému dřevěnému kostelu z 12. stol., do kterého se ale platí vstupné. Pak jsme se školním autobusem přesunuli do Royshelmu a vydali se cestou vzhůru do kopce. Vystoupali jsme do pěkné výšky a když jsme konečně překročili hranice NP Jotunheimen, utábořili jsme se na pěkném místě s výhledem. Večer jsme pozorovali v dálce soba.

23.8.
      Ráno jsme vyrazili na přechod parku a záhy potkali 3 soby, byli pěkně blízko. Pokračovali jsme k chatě Glitterheim a pak přes sedlo směrem k jezeru Russvatnet, kde jsme na jedné planině postavili stan.

24.8.
      U jezera jsme hned po ránu potkali obrovské stádo sobů. Byli jsme překvapeni stejně jako oni. Byli nádherní. Pokračovali jsme k jezeru Bessvatnet, kde jsme postavili stan a vydali se na vyhlídku Besseggen – sedlo mezi jezery Bessvatnet a Gjende. Je to nejnavštěvovanější místo v NP Jotunheimen, ale stojí to za to!
      Noc byla příšerná, příšerně foukalo. Ale tolik, že náš stan téměř ležel a my byli připraveni na urychlenou evakuaci. Vůbec jsme se nevyspali a čekali, kde nám vítr urve plachtu.

25.8.
      Ráno se vítr utišil a stan přežil, i když má zprohýbané tyčky. Vyrazili jsme velmi brzy a u chaty Gjendesheim chytili autobus před devátou. Platili jsme přes 500 NOK za oba za lístek do Osla. Když jsme už seděli v teple autobusu začalo drobně sněžit.
      S jednou zastávkou jsme za cca 4 hod. dojeli do Osla. Chtěli jsme se vyspat v hostelu, ale opět bylo plně obsazeno. Nechali jsme věci v úschovně na nádraží a šli se podívat do města, do přístavu, na pěší zónu, k parlamentu… Oslo je sice krásné, ale je plné lidí, bezdomovců, Arabů… Kolem nádraží se povaluje spousta lidí, sice jsme relativně zvyklí od pražského hlavního nádraží, ale přeci jen, v Norsku, v té čisté a bezproblémové zemi, nás to docela hodně zarazilo a překvapilo.
      Kolem sedmé jsme se vydali do kempu nad městem (30 NOK/os. za MHD) a ubytovali se (180 NOK) rovnou jsme si koupili i dávku teplé vody, takže jsme se pořádně umyli. Byla tam velká kuchyně, ale nebylo si kam sednout, takže jsme brzy šli spát.

26.8.
      Poslední den v Norsku…Dopoledne jsme dojeli na nádraží, dali si do úschovny batohy a jeli do parku Vigeland plného soch od stejnojmenného sochaře, který sochy vytvořil mezi lety 1929-1943. Je jich tam na 200 a jsou velmi zajímavé a park rozhodně stojí za to vidět! Krátce jsme se prošli po centru města, dali si falafel a gyros u Arabů a kolem půl jedné už seděli v rychlovlaku na letiště (85 NOK/os.). Na letišti jsme potkali 2 Čechy z Lomu. V 15:40 nám odlétalo letadlo domů.

      Celých 16 dnů strávených v Norsku bylo moc pěkných, opravdu jsme si naší dovolenou a svatební cestu v jednom užili, ale bylo to hodně náročné. Jak fyzicky, tak psychicky. Hlavně kvůli opravdu nepříjemnému počasí v prvním týdnu. Nicméně Norsko doporučuji. Příroda je úchvatná, nedá se to popsat. Určitě bychom se tam rádi podívali znovu! Ale bez čepice a rukavic!



www.rmcesty.michalbures.eu