Deníček - Holandsko 2012
     

[ Ceník | Fotografie | Mapa ]



Pondělí 12.8.2012


     Můj poslední zápis do deníčku. Jsme doma, v Čechách a jelikož jsem neměla čas psát, shrnu pár našich výletů a zážitků z posledních dnů v Holandsku. Po odjezdu Pepy a Báry se nám ozval kamarád Ruda, jestli by mohl na pár dnů přijet a tak jsme se domluvili na poslední víkend. Ten týden od 26.7. byl nejhezčí co se počasí týče, který jsme v Amsterdamu zažili. Celý týden bylo ukrutné vedro (až 28°C) a tak jsme se každý den byli koupat buď v moři nebo v některém z jezer, případně v brouzdališti s dětmi. Bylo krásně, ale v pátek večer se přihnala pořádná bouřka a o víkendu se počasí sice začalo kazit, ale ještě to celkem šlo. V sobotu jsme se jeli podívat na projekt Delta, což je v západní části Holandska, poblíž hranic s Belgií a je to obří soustava různých zdymadel, které mají zabránit povodním a oddělují moře od pevniny. Je to naprosto megalomanský projekt a je zajímavé to vidět. Skončili jsme v rybářském městečku Veere, kde jsme v hospůdce objevili českého číšníka :-)
     Neděli jsme strávili s Havelkovými na pevnosti Pampus, což je ostrovní pevnost asi 15 minut lodí od Muidenu. Moc se nám líbila. Zbytek odpoledne jsme strávili v Muidenslotu u jezera, kde se děti cachtali ve vodě, hráli si na písku a my relaxovali na trávě a užívali si posledního sluníčka. Od pondělka se počasí zase zkazilo a to zrovna ve chvíli, kdy přiletěla Zuzka z Anglie. Jeli jsme na Zaanse Schans, do Edamu, Volendamu, prošli Amsterdam, podívali se do Naardenu…. a ve středu se rozloučili. Zuzka letěla pracovat a my pomalu balit věci a loučit se s Amsterdamem.
     Ve čtvrtek jsme byli s holkami v palačinkárně a večer byla rozlučková párty u Havelků.
     Od pátku měl Michal volno v práci, což jsme využili k tomu, že jsme zajeli do Deventeru, docela pěkného městečka nedaleko Zwolle, kde měli na trhu výtečné a levné smažené ryby a také Národního parku Veluwezoon, který se pyšní 100 metrovým kopcem! Na to my vůbec nejsme zvyklí :-)) Našli jsme nějaké masáky, ale nechali jsme je svému osudu a jeli rychle domů, protože měl večer dorazit Rudy s Helenou, kteří nakonec dorazili po deváté.
     V sobotu jsme si udělali společný cyklovýlet z Bloemendalu do IJmuidenu, dali si nic moc oběd v restauraci s výhledem na moře a ti odvážnější se dokonce vykoupali.
     V neděli jsme poslali Rudyho a Helču do centra, jeli na kole a moc se jim to líbilo a my se zatím rozloučili s Irčou a Martinem společným obědem v palačinkárně v Amsterdamse Bos a malou procházkou.
     Ruda s Helčou odjeli v pondělí a my začali balit a jelikož jsme ještě nebyli na žádném hradě, řekli jsme si, že opět zajedeme na Kasteel de Haar (v jehož zahradách jsme byli v březnu s Havelkovými) a zašli na jeho prohlídku. Dostali jsme audio průvodce na krk, mají to tam pěkně vymyšlené, jen děti to vůbec nebavilo a tak jsme se oba doslova modlili, aby hodinová prohlídka už rychle skončila. Ale hrad je nádherný a rozhodně stojí za návštěvu.
     V pondělí odpoledne jsme se byli rozloučit s Monikou a večer už jen balili a balili a v úterý před polednem, kdy už bylo auto natřískané k prasknutí, přišla paní majitelka s manželem a agenturou a prohlíželi celý byt. Nakonec musíme zaplatit konferenční stolek, pak nějaké věšáčky na zeď, protože jsem si tam přilepila háčky na klíče, což se majitelce nelíbilo a to snad bude všechno. Tak doufáme, že nám poměrnou část kauce za byt vrátí.
     Kolem půl druhé jsme nastartovali Forda a uháněli směr Neměcko. Ve 23:15 jsme dojeli k Plané na chalupu k Michalovým rodičům, kde jsme přespali a před polednem, ve středu 8.8. konečně dorazili domů.

Úterý 24.7.2012


     Před chvílí se nám rozbila pračka. Na prádle máme černé puntíky od oleje. To bude mít paní majitelka radost…
     Od pondělí do pondělí tu byli Pepa s Bárou a tak jsme si užívali výletění. Hned v úterý jsme byli na Zaanse Schans (já už po šesté :-)) a pak v Edamu a Volendamu. Ve středu měla Bětuška ve školce oslavu – loučila se paní učitelka Sherida a tak byli pozvaní i rodiče. Odpoledne jsme byli na návštěvě u Moniky, protože nepříjemně celý den pršelo. Pepa s Bárou byli ve městě a ve čtvrtek si zajeli na kola do Hoge Veluwe, protože měla pro změnu rozlučku ve školce Bětuška. Odpoledne jsme byli u Irči a když konečně přestalo pršet, byli jsme s dětmi alespoň na chvíli venku.
     V pátek jsme jeli do Naardenu a odpoledne vyrazili do města, kde se potkali s Michalem a všichni společně šli na vyhlídkovou plavbu po kanálech. Plavba by byla i pěkná, kdyby se Filípek nerozhodl, že bude zlobit a tak jsem místo krásných výhledů z lodi hlídala to naše neposlušné zvíře. Trochu jsme se prošli po centru, zašli na večeři do výborné thajské restaurace a s Bárou domluvili plán na sobotu, kdy jsme se rozhodly, že vyrazíme po muzeích a kluci s dětmi pojedou na výlet do Urku a Lelystadu.
     V sobotu jsme vyrazili s Bárou po deváté na tramvaj a dojeli k museu Van Gogha, kde byla pěkná fronta, ale ve finále jsme čekali jen 20 minut. Museum jsme si moc užily, obrazy byly nádherné a tak jsme se rozhodly ještě pro návštěvu Amsterdam Hermitage. Trochu jsme se prošly po městě, daly si kafíčko a zjistily, že do domu Anny Frankové se asi nepodíváme, protože fronta se táhla strašně daleko.
     Dojely jsme do Hermitage na výstavu Impresionistů zapůjčenou z Ermitáže z Petrohradu a moc se nám to líbilo, i když jsme byly trochu zklamané, že tam obrazů mohlo být i víc. Nicméně to bylo fajn. Prošly jsme se ještě trochu po městě, nakoupily nějaká trička s nápisem „Amsterdam“ na spoustu způsobů a jely domů za kluky a dětmi.
     V noci měl Filípek teplotu a v neděli trochu průjem, tak jsme se rozhodli, že na výlet k moři všichni kromě nás s Filípkem a my dva zůstaneme doma a jen půjdeme na procházku, což se také stalo. Naštěstí už byl Filípek večer úplně v pořádku a tak jsem mohla jet v pondělí ráno za Irčou, pohlídat jí děti a na oběd za Michalem na Bijlmer Arenu, aby se rozloučil s Pepou a Bárou, kteří po páté hodině odlétali. Trochu jsme se prošli a pak vyrazili směr letiště.
     Už v pondělí bylo pěkně teplo a v dneska byly úplné tropy – 27°C a tak jsme se odpoledne jeli s Míšou koupat k jezeru na sever od Amsterdamu. Bylo to báječné, děti se vyblbly a my si konečně trochu zaplavali a užili si sluníčka!

Pondělí 16.7.2012


     V pátek jsme se sešly po dlouhé době s Irčou a dětmi a užili si moc pěkný den. Večer jsme pak byli na mejdanu u Jazmín (Michalova kolegyně z Mexika), kde se podávaly mexické tortily (dovezené z Prahy) s holandským sýrem, masová směs, guacamole a nachos (kukuřičné „chipsy“), kterých Filípek zpucoval asi tak půl mísy. Děti to vydržely asi do půl jedenácté, pak jsme odjeli, ale docela jsme si to u Jasmín užili.
     V sobotu jsme vstali brzy a rychle vyrazili na výlet na ostrov Ameland, což byl zatím náš nejvzdálenější cíl v Holandsku. Odjížděli jsme z Amsterdamu za šíleného deště. Je to docela dálka, dvě hodiny do přístavu Holwerd a odtud 45 minut trajektem do městečka Nes na ostrově. Byl zrovna odliv a kolem lodi bylo samé bahno, trajekt plul takovým úzkým koridorem a na tom bahně jsme se viděli slunit dva tuleně! Kolem Amelandu se dělají bahenní pochody, kdy se při odlivu dá dojít z pevniny na ostrov. Několik lidí jsme viděli z přístavu, ale brrr, pěkně to tam všude smrdělo, takže takhle kratochvíle nás opravdu neláká.
     Na ostrově svítilo sluníčko a i když foukal vítr, bylo příjemně. Máme „nové“ kolo, půjčené od Jiřinky, je to naprosto skvělé trekové kolo, tak jsme spokojení. Nevím, jestli jsem to psala, ale naše ukrajina se už úplně rozpadla, tedy, rozpadl se jí řetěz a nechce se nám do něj už dál investovat.
     Ostrov jsme objeli skoro celý, je maličkatý a děti byly po pátečním mejdanu utahané a tak pěkně spinkaly. Byli jsme u moře, ale je pěkně studené a hlavně ten vítr…
     V půl sedmé jsme se nalodili na trajekt a před půl desátou jsme byli doma. Unavení, ale výlet se opravdu povedl.
     V neděli dopoledne pro změnu pršelo a tak jsme byli doma a po dřívějším obědě vyrazili do Wijk aan Zee do dun. Jak je někde kousek přírody, hned je to rezervace. Ale bylo tam krásně, ze začátku to sice vypadalo, že bude pršet, ale nakonec jsme se trochu i připálili. Opět foukal vítr, ale při ležení na pláži nám to vůbec nevadilo (až na ty větrovky na sobě).
     Dneska bylo celý den hnusně, ach jo :-( taková holandská klasika. Byli jsme se rozloučit v kroužku pro maminky cizinky, bylo to fajn a pak s Monikou a holčičkami jen v nákupním centru na autíčkách, je tam takový dětský koutek, kde je spousta hýbajících se autíček. Večer přiletí Bára s Pepou, tak musíme vymyslet, co všechno podnikneme.

Čtvrtek 12.7.2012


     Týden jsem se neozvala, protože jsme tu měli Lenku se Stáňou a měli celkem nabitý program. Hned ve čtvrtek jsme vyrazili do Zaanse Schans a k moři do Wijk aan Zee a byla to dobrá volba, protože to byl skoro nejhezčí den. Lenka se vykoupala a moře bylo tedy pěkně studené. V pátek jsme jeli do Naardenu a v sobotu a neděli si holky udělaly program samy a my s Míšou a dětmi vyjeli do Zwolle, což je moc pěkné město a nedalekého lesa, kde Michal objevil krásné jezero s písečnou pláží. Až na to, že jsem zapomněla plavky to nemělo chybu. Počasí se vydařilo, svítilo sluníčko a tak jsme si výlet moc užili. Bohužel v neděli opět pršelo a pršelo. Byli jsme se projít v Národním parku u Bloemendaalu a vrátili se pěkně mokří. Večer jsme si ale vyšli sami dva do města, holky hlídaly děti, tak to byla báječná odměna za propršený den.
     V úterý jsme byli v Haarlemu, bylo to tam moc pěkné, ale počasí opět nic moc, byla celkem zima, foukal vítr a tak už jsme pak ani nejeli k moři, jak jsme plánovaly, ale raději domů. Večer jsem pak šla do hospody na český sraz, sešlo se nás 8 holek a 4 se omluvily. Bylo to báječné a táhly jsme to až skoro do jedné ;-)
     Ve středu jsme vypravili na Kaasmarkt (Sýrový trh) do Edamu, který se koná pouze v letních měsících. Trochu nás to zklamalo, bylo to taková show pro turisty, ale podívali jsme se, něco ochutnali a odjeli na oběd do Volendamu a protože bylo ještě brzy, tak jsme se stavili v Amsterdamse Bos na kozí farmě, což nadchlo hlavně Lenku (a děti, samozřejmě). Večer šel do hospody pro změnu Michal, ale kluci se sešli jen čtyři.
     Ve čtvrtek už jsme jeli jen za Michalem na oběd do Bijlmer Areny a potom rovnou na letiště… Moc jsme si to všichni užili a už se těšíme na pondělí na Pepu s Bárou.
     Tento týden také začali chodit zájemci na pronájem bytu, už se nám to krátí. A lehce jsme se rozkmotřili s paní majitelkou, která byla byt v naší nepřítomnosti zkontrolovat a napsala nám lehce nepříjemný email, že je tam spousta věcí zničených (zajímalo by nás kterých) a bytě byl hrozný nepořádek (např. zaprášená televize a bordel na konferenčím stolku). Hmmmm, máme se na co těšit :-(

Úterý 3.7.2012


     Moji milí čtenáři, vím že jsem se strašně dlouho neozvala, ale opět jsem v jednom kole a nestíhám psát ani stahovat fotky, tak snad to dnes napravím. Nejdříve jsme tu měli Evu s Honzou a Vojtíškem, potom jsem strávila víkend v Británii a mezitím tím nás všechny postupně přepadla nějaká viróza. Ale vezmu to asi popořadě.
     V úterý 19.6. přiletěla barrandovská návštěva a tak jsme měli pořád co dělat a objevovat. Honza s Evou měli auto a tak jsme vyráželi postupně na výlety. Byli jsme v opičí ZOO v Apenhaulu, což byl nádherný výlet, v Naardenu, Muidenu a hlavně na Texelu, kde jsme si na víkend zamluvili pěkný malý domeček na severní straně ostrova a v pátek vyrazili. Dům byl pěkný, se třemi ložnicemi a trampolínou na zahradě. V sobotu bylo celkem pěkně, i když foukal vítr a tak jsme se vypravili na špičku ostrova, kde je krásný maják a kolem kterého jsou duny a duny a nic než duny. Byl to moc povedený výlet, včetně dobrého oběda v restauraci u majáku. V neděli jsme bohužel takové štěstí na počasí neměli a tak jsme byli jen v Ecomare – záchranné stanici pro tuleně, kde to bylo fajn a strávili jsme tam pár hodin, protože pršelo a fučel opravdu silný vítr. Nic moc jiného už jsme nepodnikli, pouze cestu domů, i když jsme mohli zůstat až do pondělka.
     V pondělí jsme byli v Amsterdamu a skončili v naší oblíbené indické restauraci, úplně přejedení.
     V úterý večer Eva s Honzou a Vojtou odlétli a my měli ve středu sraz s holkama v palančinkárně a báječně se tam přejedli úžasnou palačinkou. Když jsem přišla večer ze cvičení, Michal ležel s horečkou a Filípek na tom byl stejně. Kromě toho se Filípek strašně osypal takovou drobnou krupičkou a tak jsme ve čtvrtek vyrazili k doktorovi a dozvěděli se, že je to buď pátá nebo šestá nemoc a že už není nakažlivý. Tak fajn. Alespoň, že už neměl od té doby teplotu, na rozdíl od Michala, kterému nebylo moc dobře, ale naštěstí mu nebylo natolik zle, abych nemohla v pátek odletět do Londýna. Nicméně jsem také odlétala s teplotou, nadopovaná paraleny.
     Naštěstí po péči kamarádky Evy z Haywards Heath, ke které jsem v noci dojela mi bylo ráno mnohem lépe, ba přímo dobře a v pohodě jsem zvládla celý víkend, který jsem strávila se zmíněnou Evou a částečně také se Zuzkou v Brightonu.
     Mě viróza skolila včera večer, naštěstí dneska už je to docela dobré, Míša už je také v pořádku a Bětuška to zatím nechytila (ještě si to bohužel odvezli Eva s Vojtíškem, ale mělo to taktéž rychlý průběh). Toť naše zdravotní anamnéza :-))

Neděle 17.6.2012


     Ve čtvrtek jsme měly slovenský sraz – sešly jsme se čtyři Slovenky a já. S Monikou jsme se domluvily s Ivetou ze Zaandamu, u nichž jsme byli s Michalem na návštěvě v dubnu a ta pozvala další 2 kamarádky a tak bylo veselo. Odpoledne mi ještě chvíli Monika hlídala Bětušku, protože se konečně skamarádily s její Nikolkou, tak to bylo příjemné.
     V pátek bylo dost ošklivo a tak jsme jeli za Michalem, skákli na oběd do IKEA a pak se šli podívat trochu po obchodech, nějak nevím, co tu má člověk v dešti dělat.
     A nastal konečně víkend. V sobotu jsme zajeli do Národního parku Biesbosch, kde roste spousta rákosí, žije spousta ptáků a jsou tu prý k vidění i bobři. Tak bobry jsme nepotkali, ptáků máme za barákem na kanálu mnohem víc a kromě obří housenky a několika koní, kteří se nechali hladit jsme toho moc neviděli a park nás dost zklamal. A tak jsme vyrazili opět do města a do Den Bosche, který nebyl tak daleko. Město bylo krásné, moc se nám tam líbilo, byly tam krásné kanály, které vedou částečně pod domy, chtěli jsme se jet projet na lodičce na vyhlídkovou plavbu, ale bohužel bylo úplně vyprodáno. Škoda. Tak jsme si dali něco k pití, podívali se na tržiště a vyrazili zpět do Amsterdamu odpočívat na zítřejší výlet.
     V neděli jsme se konečně vypravili do Národního parku Hoge Veluwe. Tentokrát jsme nezapomněli spojovací tyč k vozíku a tak jsme vyrazili na kola a objeli 2x celý park, moc si to užili a den se báječně povedl.

Středa 13.6.2012


     V sobotu jsme byli na vrcholku pyramidy, až uvidíte fotky, to budete koukat :-) Michal si v pátek večer prohlížel na Googlu mapy a kousek od Utrechtu narazil na něco podivného. Tak začal pátrat a objevil, že u městečka Austerlitz stojí pyramida, kterou tam v r. 1802 postavili Napoleonovi vojáci a má být pomníkem k vyhrané bitvě u Slavkova (který se tehdy jmenoval právě Austerlitz). Takže opět propojení s Českou republikou. Pyramida je moc pěkná, nahoru vede 81 schodů a je z ní pěkný rozhled. Bohužel jsme neměli moc pěkně, spíš naopak. Kolem je les. Připadali jsme si jako doma, krásně jsme se prošli, až jsme došli k Henschotermeer, což je jezero s pískovými břehy a krásnou čistou vodou, určené ke koupání a k rekreaci. Dali jsme si oběd z vlastních zásob, pořádně se zabalili do bund, abychom odolali větru a dešti a vydali se podél břehu. Jezero je nádherné, škoda, že pršelo… Došli jsme k autu, děti se vyblbly na hřišti a už jsme jeli zpět do Amsterdamu, abych stihla dojet pro mého bratrance Honzu s jeho přítelkyní Janou, kteří přiletěli po půl sedmé s Easy Jet.
     Ubytovali jsme je, dali si vínečko a Honza, který měl narozeniny, dostal pivní „dort“ a bylo mu lehce špatně z ochutnávky místního moku.
     V neděli jsme jeli do Naardenu a Muidenu, kde jsme si dali oběd a zjistili, že nedaleko Muidenu je v moři pevnost Pampus, která vypadá jako pevnost Boyard a kam určitě musíme jet. Skončili jsme v Amstel Parku, kde se konaly trhy a tak kluci ochutnali pivo a rybu a byl to moc povedený den.
     V pondělí jsme se dopoledne byli projít a odpoledne vyrazili do centra města přes Vondelpark, kde jsem potkala další Češku, Lucii. V úterý, poslední den návštěvy, jsme klasicky zajeli do Zaanse Schans, podívat se do skanzenu na větrné mlýny. Janě se líbily a Honzovi doufám také, i když se moc nevyjadřoval. Odpoledne Janu napadlo, že se podíváme někam po krámech a tak jsme Honzu s dětmi vyslaly na hřiště a samy se šly podívat na oblečení. Honza se nám na hřišti trochu zapomněl, tak jsme se s Janou trochu bály, abychom stihli dojet na letiště, ale naštěstí jsme všechno stihli, rozloučili jsme se a mě bylo popravdě líto, že odletěli, protože jsme si těch pár dnů moc užili a Honza s Janou mi úžasně pomáhali s dětmi.
     Dneska jsme byli na hřišti v Amstel Parku s Alčou, Jiřinkou a Monikou, děti si hrály, jeli jsme vláčkem kolem celého parku a děti večer padly do postýlek, ani nevěděly jak :-)

Pátek 8.6.2012


     Zítra přijede Honza s Janou, tak nebudu mít asi moc času na psaní, už se moc těšíme, že budeme mít příjemnou změnu. I když musím říct, že si tu celkem zvykám a začleňuji se do místního života. V pondělí mi v našem „mateřském centru“ jedna Indka povídala, že nás viděla v sobotu v Madurodamu, to jsem koukala.
     V úterý jsme byli u Alči na obědě a strávili tam příjemné odpoledne, naše holky si spolu už pěkně vyhrály, obě je baví hrát si na prodavačky, tak si vesele prodávaly a já se alespoň seznámila s Magdou, která dělá Jiřince au-pair. Hned jsem jí také využila, protože jsme si ve čtvrtek s Irenou řekly, že si necháme pár hodin pro sebe, domluvily jsme si od Magdy hlídání a vyrazily na nákupy. A báječně jsme si to užily. Večer jsme pak měly ještě dámskou jízdu, kde se nás sešlo 7! Popíjely jsme skoro do jedenácti :-) Alespoň jsem seznámila Moniku s ostatními holkami. Bylo to moc fajn a hned jsme se domluvily na dalším termínu, na rozdíl od kluků, kteří nejsou schopní dát se dohromady. Holt ženské jsou lepší organizátorky :-)
     Dneska foukal hroznej vítr a tak jsme po dopoledních nákupech a poobědovém vaření zásob pro návštěvu vyrazili na chvíli na hřiště a pak měli sraz s Míšou v Oudekerku, což je přilehlé městečko, že se projedeme na kole. Michal měl kolo v práci. Projeli jsme se pěkně, ale vítr fučel, no hrůza, zvlášť s vozíkem to tedy moc nejelo. Tak jsme zvědaví, jak dopadne zítřejší výlet, rádi bychom opět zkusili Národní park Hoge Veluwe, tak doufejme, že nás počasí moc nezradí.

Neděle 3.6.2012 (aneb dnes je Filípkovi přesně 16 měsíců)


     Musím vám napsat, jak se nám nevydařil výlet k moři. I když ve finále se vlastně volné pondělí docela povedlo. To bylo tak… V sobotu jsme se domluvili u Součků na grilování, že pojedeme k moři. Havelkovi se přidali rovnou, Součkovi (Jiřina, Petr a Ondráček) váhali, že ještě uvidí. A tak jsme naplánovali, že pojedeme do Wijk aan Zee, kde se dobře parkuje a je tam pěkný přístup k moři. Sraz byl na Julinanplein – na náměstí před kostelem. Jiřinka se už v neděli ozvala, že Petrovi není dobře a tak že raději zůstanou doma, zbyli tedy Havelkovi. Vyrazili jsme kolem půl desáté a svítilo sluníčko. Nebe bylo bez mráčků. Když jsme o půl hodiny později dorazili do Wijk aan Zee, kolem nás se válela mlha, foukal vítr a byla příšerná zima. Vedle města jsou velké ocelárny firmy Tata steel a tak jsme pojali podezření, jestli vítr nevane od oceláren a tím pádem není město zahaleno mlhou. Do toho volala Jiřina, že jsou na cestě a kdeže to jsme. Potom volali Havelkovi, že jsou na Julianaplein v Amsterdamu a kde prý jsme my (hmmm 30 km daleko na úplně jiném náměstí). Ale co teď? Rychle jsme zmobilizovali mapu a navigaci a vymysleli, že to zkusíme o pár kilometrů na jih a zajedeme do Bloemendaalu, kde jsme byli v únoru. Tak jsme všem zavolali a vyrazili. Sotva jsme vyjeli z městečka, opět zasvítilo sluníčko a na nebi nebyl ani mráček.
     Když jsme dorazili do Bloemendaalu, všude kolem se válela mlha taková, že by se dala nejenom krájet, ale moře nebylo ani vidět a všude kolem procházeli klepající se lidé zabalení do ručníků a parkoviště se rychle vyprazdňovalo. Po několika telefonátech jsme se konečně sešli s Havelkovými v letním oděvech a promrzlou těhotnou Jiřinkou v letních šatičkách a její kamarádkou Kristýnou a houfem dětí. Všichni měli plavky a letní šaty. My jediní jsme měli větrovky, které naštěstí zůstaly v autě po nedělním výletu. Tak a co teď? Zašli jsme si dát oběd do plážové pizzerie, kde měli v nabídce pizzu a hamburgery, ale po objednávce číšník zjistil, že jim nefunguje ani pec na pizzu, ani jim nedovezli maso…. typické Holandsko. Snědli jsme hranolky, vypili pár kafí a spoustu džusů a nechali všech 7 dětí, ať tu restauraci trochu poboří (s nadsázkou řečeno :-) a vymysleli, že pojedeme do Haarlemu na kozí farmu.
     Když jsme vyjeli od moře, opět vysvitlo sluníčko…. Trochu jsme bloudili, ale nakonec zdárně našli park s farmou i místa na zaparkování. Bohužel farma byla zavřená. Nakonec jsme se plácli na deku uprostřed parku, kluci hráli s dětmi fotbal a my holky si konečně užily vytoužené sluníčko a snad se i trochu opálily :-)))
     A tak dopadl náš trochu zmatený výlet k moři. Holt jsme v Holandsku a ne někde na Riviéře :-))
     Celý týden jsme pak měli opět docela nabitý a moc jsme se tím pádem nenudili. Abych si trochu okořenila život, tak nám ve středu vyhořela myčka na nádobí, nebo co se s ní stalo. Ale paní majitelka zareagovala velmi pružně a v pátek odpoledne jsme měli myčku fungl novou.
     Ve čtvrtek jsme měli moc pěkný večer, pozvali jsme na návštěvu Michalovu kolegyni Jazmín z Mexika a jelikož žila 5 let v Praze a prý miluje ovocné knedlíky, dovezla jsem kvůli ní hrubou mouku a upatlala knedlíky jahodové, takže Jazmín byla moc spokojená a vesele si přidala.
     V sobotu jsme byli v Den Haagu v zábavním parku Madurodam, což jsou zmenšeniny celého Holandska a moc jsme si to užili, vložím nějaké fotky, bylo to opravdu moc povedené. Do města jsme ani nezajížděli, jen na proslavenou pláž Scheveningen, kde jsme si chvíli zalenošili a protože nebylo úplně teplo, vyrazili na další výlet. Cílem byly duny nedaleko odtud. Vzali jsme Chariota a vyrazili na pěší výlet do úplně jiné krajiny, než jakou jsme standardně v Holandsku zvyklí. Šli jsme lesem, terén byl zvlněný, místy nás čekala jezírka…. Opravdu nádhera! Došli jsme na pláž, chvíli si odpočinuli a vydali se nazpátek. Moc se nám tam líbilo!
     V neděli pršelo a tak místo plánovaného výletu do Hoge Veluwe jsme se vyjeli do Amersfoortu, malebného městečka nedaleko Utrechtu. Měli s námi jet Havelkovi, ale nějak nestíhali. Sešli jsme se s nimi kolem čtvrté kousek nad Utrechtem u hradu Slot Zuylen, který byl skoro stejně krásný jako Kasteel de Haar. Udělali jsme procházku kolem, dali si kafčo a pak se ještě prošli po vesnici a přilehlém okolí a strávili pěkné odpoledne.

Pondělí 28.5.2012


     Celý týden jsme měli potkávací a setkávací. Skoro každý den jsme se s někým viděli a doma jsme se tím pádem moc neohřáli. Zato venku ano. Celý týden byla vedra jak v nejparnějším létě, což jsem docela uvítala.
     V úterý přijel Mudrc. Měl v Rotterdamu nějakou konferenci a jelikož je prý Rotterdam v totální rekonstrukci a ani jinak tam prý toho k vidění moc není, udělal si výlet do Amsterdamu a strávili jsme moc pěkné odpoledne i večer v centru. Odlovili jsme 4 kešky, navštívili 3 hospůdky a loučili se kolem desáté večer, děti byly ještě celkem v pohodě, no prostě, všichni jsme si to moc užili.
     Ve středu jsme byli s Alenou a jejími holčičkami v Amstel Parku, kam za námi pak přišel i Michal a děti si báječně pohrály.
     Ve čtvrtek jsme pro změnu vyrazili s Monikou a jejími holčičkami do Amsterdamse Bos, kde jsou dva bazénky – brouzdaliště pro děti. Je tam trošku vody a všichni včetně Filípka z toho byli strašně nadšení.
     No a v pátek jsme byli kupovat nové boty, což byl dost horor. Nejdříve jsme jeli na oběd do IKEA s Michalem, Bětuška si pohrála v dětském koutku a pak jsme vyrazili do Bijlmer Areny na nákupy. Bětušce se po několika týdnech nošení rozpadly zdravotní botičky a tak se je pokusím poslat do Prahy k reklamaci, ale co bez bot? S dětskými botami je to tu horší, než jsem čekala. Buď mají pěkné, ale cena 70 EUR a výš opravdu není nic mimořádného a nebo mají horší za pár euro, ale je to opravdu děs a běs. Nakonec jsme vybrali jediné kožené, růžovoučké tenisky NIKE, které jsou opravdu roztomilé, ale praktické moc nebudou. No, ale kůže je kůže a za 30 EUR člověk nemůže chtít zázraky. Skončili jsme na hřišti, kde nás vyzvedl Míša a kde se konaly vodní bitvy, takže obě děti byly nadšené a zlité od hlavy k patě.
     V sobotu dopoledne jsme měli sraz s rodinou naší švédské kamarádky Caroline na kozí farmě. William s Bětuškou si pohráli, my si popovídali a Filípek byl u vytržení z toho, že si mohl hladit a krmit kozy. Kolem poledne jsme se rozloučili a zatímco Caroline putovala na víkend do Belgie, my se vypravili do Amstelveenu k Součkovým, kteří pořádali grilování a oslavu Ondráškových čtvrtých narozenin. Sešli jsme se tam s Irenou a Martinem i Alčou a Štěpánem, děti lítaly, koupaly se v improvizovaném bazénku (hlavně Filípek, který tam skočil v oblečení), kluci s radostí popíjeli Kozla, my holky víno, jedli maso a grilované „hermelíny“ a prostě to bylo moc báječné odpoledne.
     Neděli jsme měli sportovní. Vstali jsme v sedm, brrrrr, a rychle vyrazili směr sever, do přístavu Den Helder, kde jsme zaparkovali, vyndali kola a přesunuli se na trajekt na ostrov Texel (zpáteční lístek 2 dospělí a 2 kola za 10 EUR). Bylo tam docela dost lidí, hlavně s koly a stejně tak na ostrově. Ani nechceme domyslet, jak to tam vypadá v hlavní sezoně. Ale ostrov je krásný a místy i trochu zvlněný, takže jsme s Chariotem lehce jezdili i do kopců a dělali si legraci, že alespoň trénujeme na srpnové Krušné hory. Stavili jsme se u moře, které bylo ale docela ledové. Nicméně dětem to nevadilo a vesele se čachtaly. Pak jsme opět popojeli, dali si něco k jídlu nebo k pití a postupně jsme projeli spodní část ostrova. V 18 hod jsme opět sedli na trajekt a za 20 minut byli na pevnině, odkud jsme zmožení a lehce připálení odjeli domů. Výlet to byl nádherný a hned jsme zamluvili domeček na severní straně ostrova na červnový víkend, kdy přijedou Honza s Evou.
     Dnes je pondělí ráno, holanďané mají jakýsi svátek a my se chystáme s Havelkovými k moři, ale o tom ale až příště :-)

Pondělí 21.5.2012


     Po náročném čtvrtku mě čekal ještě náročnější pátek. Zatímco si Michal šel odpočinout do práce ;-), mě čekalo dokoupení zásob jídla, protože nejen lednička zela prázdnotou. Tak jsme s dětmi skočily do auta a přivezly plný košík jídla. Fajn, na víkend bylo vystaráno. Pak rychle uvařit, poklidit a odpoledne sednout na kolo a vyrazit na slíbenou kozí farmu, kam se Bětuška už moc těšila. Objeli jsme několik hřišť a jelikož se děti tak pěkně vezly ve vozíku večer měly opět plno energie. Na rozdíl ode mne.
     V sobotu jsme si přivstali a vyrazili na výlet do východní části Holandska, do Národního parku Weerribben, který nemá pevné hranice (jako Hoge Veluwe) a nachází se v něm spousta vesniček, kempů… Je plný močálů, mokřadů, rákosu, samozřejmě kanálů a bohužel také komárů (proč já jen měla vyrolované nohavice, mé nohy - samý červený flek vypadají, jako bych měla nějakou nakažlivou nemoc…). Ale procházka to byla nádherná. Šli jsme tentokrát pěšky a nachodili dobrých 17 km. Včetně Filípka, který za ručičku uťapal také pěkný kus cesty.
     Vsuvka: Filípek se nám krásně rozchodil, od 16.5., co udělal víceméně první krůčky, už přejde celý pokoj a jde mu to den ode dne lépe a lépe.
     V neděli dopoledne pršelo a tak byl Michal s dětmi jen na hřišti a odpoledne jsme se vydali do Rembrandtparku, kde jsme ještě nebyli a který je sice podobně velký jako Vondelpark, nicméně o dost klidnější a méně zalidněný. A jako bonus jsme objevili „želví“ jezírko – představte si, že i v Amsterdamu volně žijí vodní želvičky!

Čtvrtek 17.5.2012


     Všem čtenářům a příznivcům našich stránek se moc omlouvám za dlouhatánskou prodlevu. A slibuji, že vše napravím a budu vás pravidelně informovat o tom, co děláme a kam jezdíme… tedy, jestli vás to stále baví :-)
     Přestávka byla způsobena prostě tím, že jsem neměla moc času psát. Od 12.dubna jsme byli, po krátké návštěvě Prahy, zpět v Amsterdamu a společně s námi přiletěli Michalovi rodiče. Jezdili jsme po výletech a navštívili spoustu zajímavých míst (Volendam, Marken – tam jsme jeli lodí, Zaanse Schans, Utrecht…). Po jejich odletu jsme měli jeden volný víkend, kdy jsme se byli podívat na Flower Parade – květinovou slavnost při otevření zahrad v Keukenhofu. Byl to průvod alegorických vozů a až na to, že trochu pršelo, to naprosto nevšední podívaná. Vozy nás opravdu fascinovaly a moc jsme si to užili. Odpoledně jsme byli ještě v historickém Leidenu.
     Po víkendu nás na tři dny navštívila Sabina a tak jsme opět cestovali a poznávali krásy Holandska. Další víkend jsme byli s Havelkovými v Delfu a o na narozeniny královny, 30.4., jsme se vypravili do Keukenhofu podívat se na tulipány. Za vše mluví fotky. Odpoledne jsme vyrazili do centra Amstelveenu, kde se konaly mohutné oslavy, všichni, včetně nás, byli oblečení v oranžové barvě a kromě oslav byly ulice jedním velkým bleším trhem, kde se dalo koupit úplně vše na co si člověk vzpomene. A v úterý večer jsme odletěli do Prahy, abychom si udělali týdenní výlet po Čechách a 16.5. odletěli zpět do Holandska.
     Dneska bylo volno a tak Michal naplánoval první celodenní cyklovýlet. Zajeli jsme do malebného městečka De Rijp, odkud jsme před polednem vyrazili do oblasti zvané Land van Leeghwater, která leží mezi Purmerendem a Alkmaarem. Je to nádherná krajina větrných mlýnů, polí, luk na kterých se pasou krávy a ovce a kudy protéká řeka, která je cca 4-5 metrů nad okolním terénem, takže jsme párkrát jeli i do kopce :-) Výlet byl báječný, počasí nám přáno, děti hodně spaly a tak jsme si to opravdu moc užili. Nevýhodou opět bylo, že my jsme přijeli úplně domů totálně zmožení a děti se ještě honily po bytě a byly jako rybičky… stejná situace jako vždy :-)
     Zítra musím dokoupit zásoby jídla a jestli bude hezky, slíbila jsem Bětce výlet na kozí farmu. A pak už je opět víkend, tak se moc těšíme.
     Tímto se s vámi prozatím loučím a slibuji, že nebudu zanedbávat deníček a fotogalerii.

Neděle 1.4.2012


     Největší událostí minulého týdne byla koupě nového kola typu „ukrajina“. Tedy nového úplně ne, už má lepší léta za sebou, ale jezdí a to je hlavní. Michal s ním už úspěšně absolvoval cestu do práce a zvládnul to. Našli jsme ho na inzerát, stálo 40 EUR a nic bych nedala za to, že bude kradené. Ale tak to tady prostě chodí. V týdnu bylo nádherné počasí, až do čtvrtka bylo skoro léta, tak jsme si to úžasně užili a vesele se družili s našimi novými kamarády.
     V úterý jsem obíhala banky, abych vyměnila bratranci Honzovi jeho potrhanou padesátieurovku. Byli jsme v národní bance, 2x jsem ukazovala pas, projeli nás na rentgenu od hlavy až k patě včetně kočárku, ale výsledek byl, že jsem dostala fungl novou krásnou bankovku stejné hodnoty. Konečně. Na Kanárech se to nepovedlo, v Amsterdamu ano.
     Ve středu jsme vyrazily s Monikou a jejími holčičkami do Vondel parku a ve čtvrtek jsem byla s dětmi na kole v Amsterdamse Bos, byli jsme se podívat na kozí farmě a projeli si velkou část lesa, kde jsme ještě nebyli včetně toho, že jsme viděli buvoly, nebo bizony… prostě takové velké hnědé chlupaté krávy. Byli nádherní.
     Odpoledne jsme jeli tradičně do centra, akorát jak se ochladilo bylo tam pěkně frišno a tak jsme se jeli projet přívozem, který odplouvá za Centraal Station a kupodivu je zdarma, což je v tomto městě unikát. Pak jsme byli rádi za co nejbližší restauraci, kde jsme si dali zaručeně pravou italskou pizzu připravovanou Egypťanem :-)
     V pátek jsme se jeli podívat do školy, kam chodí Matýsek a domluvily s Irenou nedělní společný výlet.
     A konečně víkend, poslední před naším odjezdem. V sobotu jsme se vypravili do Goudy, města proslaveného sýrem. I když sýrové trhy ještě nebyly, začínají až později na jaře, nicméně jsme stihli tradiční sobotní trhy a sýra nakoupili až až. Naobědvali jsme se, prošli si moc pěkné městečko a zajeli na farmu pro děti, která byla plná zvířátek a prolejzaček, s velkým pískovištěm, které samozřejmě zajímalo naše děti víc než poníci, ovečky a králíci.
     Na neděli jsme se domluvili s Irenou a Martinem a společně vyrazili do Enkhuizenu do skanzenu Zuiderzeemuseum. Bohužel Evelínce nebylo dobře a řvala a řvala celou cestu, tak to Havelkovi nakonec vzdali a otočili to směr domov. My jsme se nalodili na přívoz a vyrazili vstříc novým zážitkům. Moc jsme od skanzenu neočekávali, ale šeredně jsme se zmýlili, byl naprosto úžasný a skvělý a rozhodně jeho návštěvu doporučíme všem co známe.
     Skanzen zahrnuje přes 130 původních domků, přivezených z celého regionu a jsou tam k vidění řemeslné dílny, prádelna, obchody, škola, kostel a spousta dalšího. Můžete se projet loďkou, ochutnat čerstvě vyuzenou rybu, vyzkoušet si, jak větrné mlýny přečerpávají vodu. Pro děti je tam spousta různých her i půjčovna historických kostýmů. Můžete si poklábosit s vdovou po rybáři v konce 19. století, která žije v maličkatém domečku, pradlena vás nechá vyprat prádlo na valše a sympatická paní ze začátku 20. století vysvětlí, jak se vařilo na petroleji a jak to bylo složité s pitnou vodou.
     Skanzen nás uchvátil a strávili jsme tam celou dobu až do zavíračky po páté hodině a to jsme ještě nestihli zkouknout malý přístav. Jediné co nás zklamalo byla místní restaurace, ale to se nedá nic dělat. Jinak to bylo odpoledne na jedničku s hvězdičkou!

Pondělí 26.3.2012


     Nějak nestíhám psát do deníčku, ale to nevadí, v podstatě se toho tolik neděje. Až na to, že začíná jaro, všechno kvete, ptáci hnízdí a je tu nádherné počasí, po poledni je to na krátký rukáv. Novinkou je, že nám Filípek občas spí celou noc, hurááááá!!! Také jsme začali shánět kolo pro Michala, v pátek jel do práci na tom mém a je to rychlejší a příjemnější cesta než mikrobusem. Michal totiž jezdí do práce mikrobusem ABN Amro, který objíždí jednotlivé pobočky a jezdí co 20 minut. Ale moc spolehlivé to není a má to kus cesty na nejbližší „zastávku“. Zítra se jdeme podívat na nějaké kolo, tak uvidíme, jaké bude. Nejhorší je, že podobná kola nám stojí opuštěná v kolárně na Barrandově :-)
     Víkend se moc povedl, jak počasím tak výlety, akorát jsme se docela odrovnali. My. Děti byly po víkendu čilé jak rybičky. V sobotu jsme jeli za Rotterdam do Kinderdijku, což je lokalita zapsaná v seznamu UNESCO, celá oblast zahrnuje 19 větrných mlýnů kolem krásných kanálů. K vidění je několik typů větrných mlýnů. Jeden z nich je přístupný, Michal s Bětuškou se tam šli podívat. Prošli jsme se, dali si oběd (tentokrát nic moc) a navečer se vydali zpět do Amsterdamu a cestou bohužel uvázli v koloně kvůli dopravní nehodě, tak jsme se hodně zdrželi.
     V neděli jsme se vydali ještě o kousek dál, skoro k německým hranicím, podívat se do Národního parku Hoge Veluwe, který je největší v Nizozemsku a je oblíbený kvůli mokřinám, lesům a písečným dunám. Vzali jsme si s sebou Chariota a kolo, akorát jsme doma zapomněli přípojnou tyč, takže jsme kolo nechali na střeše a šli pěšky. Tedy, v parku půjčují zdarma kola, takže jsme si půjčili jedno kolo se sedačkou, naložili Bětku a střídali se, jeden šel s kočárkem a druhý jel na kole. Ale zvládli jsme takhle ujít-ujet kolem 22 km, nádhera, sluníčko svítilo, měli jsme s sebou oběd, dali jsme si ho na louce a celkově si to moc užili. Včetně Bětky, které se v sedačce líbilo a nechtěla dolů.

Pondělí 19.3.2012


     Ve čtvrtek odpoledne jsme se byli projít ve městě, začali jsme ve Vondelparku, který, nezasněžený, byl úplně jiný než minule a plný dětí, psů, cyklistů, skateboardistů… a mezi těmi všemi si to Bětuška křižovala na své nové koloběžce a bylo jí úplně jedno, jestli se někomu plete pod nohy. Něco pro mé nervy. Do toho Filípek začal zvracet, ale v pohodě. Zvládli jsme se sejít s Michalem a podívat se do centra, projít si křivolaké uličky a dát si výbornou tureckou večeři kousek od domu Anny Frankové.
     V pátek jsme jeli za Michalem do práce a společně pak zašli do Bijlmerparku na nádherné a obří hřiště. Opět velmi zajímavá zkušenost, protože tato část Amsterdamu (Michal kousek pracuje) je sice hlavně administrativní zónou, ale zároveň i černošskou čtvrtí. Nemusím asi dodávat, že v celém parku jsme byli bílí jen my a ještě jedna rodina. Ale bylo to fajn a já do těchto končin moc ráda chodím, protože je to strašně zajímavá sonda do života ostatních národnostní. V Bijlmer centru se dobře nakupuje a kromě obchodních řetězců, které jsou i u nás, je tam spousta obchůdků s klasickým africkým oblečením, kadeřnictví specializující se na copánky, dredy atd. Jak říkám, zajímavý „people watching“ (jak jsme četli kdysi v Libely Planet).
     V sobotu jsme vyrazili na krásný výlet, který skvěle začal a trochu hůř skončil. Nebojte se, nic hrozného se nestalo, jen jsme v závěru dojeli domů jen tak tak, neb jsem od Michala chytila střevní chřipku a po té co ve čtvrtek blil Filípek… no prostě to nebudu rozebírat.
     Zajeli jsme do Alkmaaru, což je město asi hodinku cesty od Amsterdamu směrem na sever a je vyhlášené sýrovými trhy, které se konají od dubna do září vždy v pátek dopoledne. My přijeli v březnu a v sobotu, ale to nevadilo. Město samotné je moc pěkné, příjemné, není přecpané turisty (alespoň v tu sobotu nebylo), ale jelikož jsou v něm nápisy v angličtině, tak tam asi sem tam turista zabloudí (to není ani v Amsterdamu, prosím). Prošli jsme se, Michal si dal místní pochoutku – syrového sledě, ještě jsme měli smažené ryby a sendviče a vyrazili zase o kus dál s příslibem, že do Alkmaaru se rozhodně ještě podíváme.
     To o kousek dál znamenalo 8 km do městečka Broek op Langedijk, kde je takové zvláštní muzeum, které jsme navštívili. Bylo to muzeum brokerské aukční síně. Celá oblast je zatopená a nachází se v ní na 15.000 maličkých ostrůvků, které sloužili jako pole a pěstovalo se na nich kde co. Voda byla teplejší než vzduch, nezamrzala a úroda byla 2x do roka. Farmáři svojí úrodu přiváželi na lodích právě do aukční síně. My jsme se mimo jiné zúčastnili improvizované aukce o zemědělské plodiny a přivezli si pytlík kiwi (typicky holandská plodina :-) a tak trochu omylem i pytlík fazolí, které Michal vydražil v domnění, že jde o jablka. Ale bylo to moc pěkné. V závěru jsme se jeli lodí podívat kolem ostrůvků, což byla hezká projížďka. Ale pak mě začal zlobit žaludek a to už je jiná historie.
     Nakonec jsem strávila celou neděli v posteli a Michal byl s dětmi venku na procházce, takže si to také docela užili.
     A info z pondělního nákupu, zlevnili vajíčka o 40 centů na 10 ks ;-)

Středa 14.3.2012


     Na pár dnů jsem se odmlčela, ale jsme s dětmi pořád v jednom kole. Nebo na kole? :-) Jelikož je ve vzduchu cítit jaro a je i docela teplo, vytáhla jsem opět kolo a za včerejšek jsem ujela 30 km, z toho polovinu v zápřahu s dětmi a polovinu sama, navečer, když šel Michal na hřiště. Jela jsem do centra a krásně se projela podél kanálů, i když uznávám, že je těch cyklistů všude trochu moc a jsou nesmírně oprsklí a motají se pod koly aut. Já tedy tolik odvahy nemám a to prosím jezdím stále s helmou, jako téměř jediná v okolí.
     V neděli jsme byli v Utrechtu, společně s Havelkovými a moc si výlet užili. Utrecht je o hodně klidnější a tišší než Amsterdam s příjemným a přehledným centrem. Prošli jsme se, nadlábli se, dali si kafíčko a vyrazili ještě na nedaleký hrad Kasteel de Haar, pohádkový hrad s nádhernou zahradou, obehnaný vodním příkopem, ráj pro fotografy. Uvnitř jsme nebyli, přišli jsme ke konci otvírací doby, ale prošli jsme si zahradu a udělali spoustu fotek a dali si závazek, že tu nejsme naposledy.
     V pondělí nás čekal náš obvyklý kroužek pro matky ve školce, kam jsme se vypravili. Seznámila jsem se s maminkou z Polska. Maminky Indky by se také rády družily, ale já jim prostě nerozumím. Jejich „Ingličtina“ je prostě nesrozumitelná, i Michal mi potvrdil, že mu to chvíli trvalo, než se Indům naučil rozumět.
     V úterý jsme kromě vyjížďky na kole byli pozvaní na návštěvu k Aleně, která bydlí na konci Amstelveenu, úplně na konečné metra, což je přes 8 km od nás. Původní nadšení, že pojedu na kole mě při pohledu na mapu rychle opustilo a tak jsem raději sedla za volant a udělala jsem dobře, protože projížďka přes celé město podél hlavní silnice by nebyla to pravé ořechové. S Alenou jsme si pěkně popovídaly, holčičky si pohrály a pěkně jsme se i prošly, i když ne konci Amstelveenu už toho k vidění mnoho není. Alena přislíbila návštěvu příští týden, tak se těším, že je vezmu do Amstel Parku.
     Dneska jsme pro změnu byli na hřišti v Amstel Parku (je největší v okolí a velmi pěkně členěné), kde jsem náhodně potkala Carolinu, mou kamarádku ze Švédska a tak to byla fajn procházka. V parku začal jezdit vláček, který ho celý objíždí, ale Bětuška si musí na vláček šetřit penízky. Snažíme se jí tím donutit, aby se nevztekla a byla hodná. Už měla našetřených 50 centrů, jenže poté co mi rozstříhala nový ubrus na stole jsem jí je za trest zabavila, takže musí šetřit znovu :-))

Sobota 10.3.2012


     Po deseti dnech strávených v Čechách jsme opět v Amsterdamu a užíváme si přicházejícího jara. Přiletěli jsme ve čtvrtek večer a komu jsem posílala email, ten již ví, že let nebyl nic extra, asi nejhorší bylo, že bylo Bětušce hodně špatně, no co nadělám. Ale zvládli jsme to. Michal na nás čekal a odvezl si nás domů a v podstatě první, co jsem udělala, bylo vyprání a usušení asi čtyřech praček. Alespoň jsem měla zábavu na pátek :-) V pátek ráno šla Bětuška do holandské školky a paní učitelky byly nadšené z Karlovarských oplatek, které jsme jim přivezly. Odpoledne jsme se šli projít do parku a hlavně vyzkoušet Bětuščinu novou koloběžku, docela jí to šlo. V sobotu jsme měli český sraz v kozí farmě v Amsterdamse Bos, který zorganizovaly Češky, jejichž děti chodí do International School of Amsterdam, která je v Amstelveenu. Byli jsme jediní, kteří bydlí v Amsterdamu a kterým nechodí děti do školy. Sešlo se nás 5 rodin a bylo to moc fajn, popovídali jsme si, děti se vyblbly na hřišti, krmily kozy, kterých je na farmě opravdu spousta a strávili tak moc pěkné odpoledne. Hned na úterý mám domluvený sraz s Alenou, která má o 2 dny mladší holčičku než je Bětuška a dlouho o 2 měsíce mladší než je Filípek.

Neděle 26.2.2012


     Druhý víkend za sebou, kdy můžeme něco podnikat! V pátek byla Bětuška u Michala v práci a pohrála si s Indkami, všichni byli šťastní, já se spícím Filípkem jsem si alespoň prošla takové nákupní středisko, obří náměstí plné obchůdků ve čtvrti, kde žijí samí černoši. Velmi zajímavá zkušenost :-) V sobotu jsme vyrazili na výlet do Beverwijku, který je proslavený hlavně tím, že jsou v něm obří tržice se vším možným. Sluníčko svítilo, pofukoval vítr, ale byl to nádherný den. Připojili jsme se k davu, zaplatili vstup 2,25 EUR (a 3 EUR za parkování) a ponořili se do velkých hal, plných oblečení, nábytku, kosmetiky, sádrových trpaslíků, veteše všeho druhu, jídelniček, restaurací a stánků s tím ostatním, co jsem nevypsala. Úžasné! Sice jsme nepropadli stejné nákupní horečce jako všichni ostatní, ale alespoň jsme se výborně najedli v turecké restauraci, koupili moc dobré klobásky, bezdrátovou myš za 8 EUR a obří balení toaletního papíru. Bětka dostala cukrovou vatu, svezla se na kolotoči a tak jsme si dopoledne a část odpoledne docela užili.
     Odpoledne jsme zatoužili po troše klidu a tak jsme si na mapě našli letovisko u moře, Wijk aan Zee a vydali se tam. Udělali jsme dobře, protože je to moc pěkné městečko asi 30 km od Amsterdamu, kde je krásná pláž, vysoké duny, parkování zdarma (což je málokde), prostě nádhera. Miluji přímořské státy, kde si prostě na sobotní odpoledne zajedete na pláž a pak se tam dvě hodiny procházíte po písku… tohle mi doma prostě chybí.
     V neděli jsme vyrazili do Zaanse Schans, což je skanzen na řece Zaan, kde je šest větrných mlýnů. Jsou nádherné, opravené a točí se. Do skanzenu je vstup zdarma, ale platí se dost drahé parkování. Ve skanzenu je sýrárna, výrobna dřeváků, ukázka toho, jak se mlelo koření , je tam otevřený koloniál z 19. století. Celý areál je moc pěkný, ale musí se brát s rezervou, přeci jen je to po Amsterdamu největší turistická atrakce (jak jsem zjistila, když jsem se koukala na programy českých cestovek). Prošli jsme se po areálu, dali si oběd a zašli se podívat do městečka Zaandijk, které se rozkládá na protějším břehu a kde jsou další dva větrné mlýny.
     Potom už jsme naložili děti a jelikož bylo ještě brzy, zajeli jsme do Zaandamu, jehož největší atrakcí je příbytek cara Petra, který v něm strávil v r. 1697 celý týden. Dovnitř jsme nešli, jen jsme se podívali a vstupné šli raději projíst do místní cukrárny :-) Prošli jsme se po městě a pak už jeli zpět do Amsterdamu balit věci na zítřek.
     Zítra ráno odlétáme domů, tak už se moc těším! Nashle v Praze!

Čtvrtek 23.2.2012


     Pár dní jsem nic nenapsala, ale ono se toho moc nepřihodilo. Akorát se oteplilo a na zítra hlásí už 10°C, což je nádhera, snad to jaro zůstane. Vyrojilo se mnohem víc cyklistů, člověk nestíhá uskakovat. A viděli jsme 2 žáby. V únoru. Přijde mi to směšné, že na začátku týdne byl ještě led na kanálech a dneska už poskakují žáby. V parku kvetou macešky, krokusy, sněženky, opět začínají tulipány, příroda se tu probouzí.
     V pondělí letíme domů, tak se pomalu chystáme a do toho chodíme ven, Bětuška půjde v tomto týdnu 4x do školky, tak si trochu odpočinu. V pondělí odpoledne jsme byli ve školce na kroužku pro maminky s dětmi, jak jsem již jednou psala, byla tam Monika, tak jsme si popovídaly a dohodly se na středu na návštěvu u nich, což jsme následně zrealizovali a Bětka si báječně pohrála, mají doma tak trochu hračkářství.V úterý jsme byli na celé odpoledne s Irenou a dětmi a udělali si moc pěknou procházku. Večer všechny děti padly jak zabité :-) Ve středu večer jsme byly s Irenou cvičit, do toho jsem 2x vytáhla Chariota, ať se trochu provětrám na vzduchu.
     Dneska, ve čtvrtek, jsem Bětušce koupila skládací koloběžku. Ale pššššt, bude to překvapení, až se vrátíme z Prahy. Odpoledne jsme jeli do města, prošli jsme si trh Albert Cuypmarkt, což je celá ulice lemovaná stánky, kde se dá sehnat snad úplně všechno. Koupila jsem tam jen ovoce a poté jsme pěšky šli přes řeku a setkali se s Michalem v jeho oblíbené indické restauraci, která je prý velmi autentická a kolegové z Indie ji Michalovi doporučili jako nejlepší v Amsterdamu. Báječně jsme se najedli, i děti byly spokojené a vyrazili jsme domů.
     Jestli to klapne, tak zítra odpoledne půjde Bětka na chvíli k Michalovi do práce, Indky už se prý ptají, kdy přijde ta roztomilá holčička. To by měly vidět, jak je roztomilá, když dělá hysterické scény :-)

Neděle 19.2.2012


     Hurá, konečně jeden víkend, kdy jsme neseděli a neleželi doma, hurá, hurá! V pátek slavila Bětuščina paní učitelka narozeniny, pozvánka nám přišla oficielně poštou. Pozvání platilo i pro rodiče. Jela jsem sice na trh do Amstelveenu, ale kolem jedenácté jsme s Filípkem přijeli do školky a skutečně, všude fáborky, balonky a velký dort, prostě oslava jak má být. Oni si tu na to slavení prý hodně potrpí. Tak jsme si připili džusem, někteří zazpívali holandskou obdobu „Happy birthday“ a kolem dvanácté se rozešli. Navázala jsem alespoň kontakt s maminkou Bětčina spolužáka z Etiopie.
     Odpoledne u nás byly na navštěvě slovenské holky, Monika s dětmi. Což byl příjemný začátek nastávajícího víkendu.
     V sobotu dopoledne jsme vyrazili do Haarlemu, který je asi 20 km od Amsterdamu směrem na západ. Je to moc hezké a poklidné městečko se spoustou typických holandských domů, řekou se zvedacími mosty, úžasným větrným mlýnem a sobotním trhem, který je jen o něco menší než ten Amstelveenský. Moc se nám tam líbilo, dali jsme si oběd, prošli se, zaplatili nekřesťansky drahé parkovné a jeli dál na západ k Zandvoortu, podívat se na pláž a k moři.
     Moře bylo rozbouřené a foukal šílený vítr, ale když myslím šílený, tak ten vítr byl takový, že jsme museli držet kočárek ještě jistícím popruhem, protože samovolně jel a byl by nám ujel. Bětka si nasbírala škebličky, byla moc šťastná a pak si zalezla k Filípkovi do Chariota a byla pěkně v závětří. My byli promrzlí na kost, kabát není zrovna nejlepší oblečení k moři :-)
     O kousek dál byly zarostlé duny, tak jsme se tam skoro běželi schovat, foukalo to tam rozhodně míň a my měli chvíli pocit jak na ukrajinských poloninách. Bylo to tam krásně zvlněné, o kousek dál rostly borovice. Všude kolem je Národní park Zuid - Kennemerland
     Do Amsterdamu jsme se vrátili kolem páté pěkně unavení.
     V neděli byli pozvaní Havelkovi (Irena a spol.) a tak jsme si udělali jen krátký výlet na dopoledne. Naše kroky vedly do místa posledního odpočinku Jana Ámose Komenského, který zemřel kde? No, tak schválně, kdo to ví? Město, kam se uchýlil je obehnáno zdí z červených cihel protože leží uvnitř vojenské tvrze, která připomíná dvanácticípou hvězdiici s rameny zakončenými šípovými hroty. Jde o jeden z nejzachovalejších obranných prvků v Nizozemku. Pevnost byla zbudována v 16. století a vojenská posádka tam sídlila až do 20 let 20. století. Uprostřed městečka stojí Grote Kerk, gotická bazilika v jejíž kapli je Komenský pochovaný. Před chrámem stojí jeho socha.
     Městečko samotné je velmi malebné, pevnost ohromující a cesta kolem vodního kanálu příjemná. Ideální výletní místo.
     Další zastávkou byl Muiden, který leží asi 7 km, kde je pohádkový hrad z r. 1280 z červených cihel. Legrační pro nás pro Čechy samozřejmě je, že hrad není na kopci, takže Michal pořád říkal „kde je ten hrad?“ a já „támhle“ a on „kde, já ho pořád nevidím“. Také je tam pěkné zdymadlo, jímž proplouvají desítky lodí do rozlehlé zátoky IJsselmeer (o které jsem již psala).
     Odpoledne přišli Havelkovi, tak jsme popovídali, něco snědli, trochu popili a bylo to moc fajn.
     Tak kdo to uhodl? Je to Naarden :-)

Čtvrtek 16.2.2012


     Všechno mě bolí, achich ouvej… ne neděste se, nejsem další marod v naší rodině, jen jsem se po zimě vrhla na sport. Včera jsem konečně vyjela na kole s Chariotem, abych otestovala zadní kolo, které zlobí. Pro jistotu jsem se moc nevzdalovala z dosahu našeho dočasného domova, ale přes hodinu jsem jezdila. Sice trochu mrholilo, ale bylo teplo a tak jsem si řekla, že si musím zvykat na holandské počasí. Výsledkem projížďky bylo, že dětičky byly vyspinkané do růžova a já úplně vyřízená. Nechápu, jak s tím může někdo jezdit po kopcích, no uvidíme v srpnu v Krušných horách, musím ještě hodně makat. Večer jsme pak s Irenou vyrazily cvičit do sportovního areálu v Amstelveenu na hodinu Pilates, což je takové protahování a posilování. Bylo to moc fajn, hlavně ta sklenička červeného, kterou jsme se odměnily po cvičení ;-) (bez dětí a bez mužů, moc jsme si to užili!).
     A jelikož kolo včera přežilo a odpoledne konečně po několika dnech nepršelo (ono to je silné slovo, déšť tu vypadá tak, že chviličku hustě mrholí, pak svítí sluníčko, pak mrholí drobně, pak je zamračeno, pak opět mrholí drobně, pak svítí sluníčko atd. – no prostě, ani na deštník to není, ale člověk aby si tu ofinu vyfoukával každej den, k vzteku) a přesto, že cítím každý sval v mém zmučeném těle, vzala jsem kolo, vozík, děti a vyrazili jsme do Amsterdamse Bos, lesa, který je asi tak 2 km od nás a je to obří park, plný jezírek, kanálů, luk, hřišť atd. Docela pěkně jsem se tam projela, skoro na 2 hodiny a světe div se, kolo vydrželo! Trochu jsem se tam sice motala v kruhu, nějak ty cesty vždycky vedly jinam, než jsem si představovala, ale s navigací v kapse jsem byla celkem v klidu.
     Toť pár řádek o sportovních aktivitách naší rodiny (tedy o mně) :-)

P.S. Bětuška už je v pořádku, dneska byla ve školce. Pro změnu začal kašlat Filípek.

P.P.S. Sehnali jsme si „rodinného doktora“ jak se tu říká obvoďákům, v nemocnici AMC už nás nechtějí. Tak se modlím, abychom ho už nepotřebovali.

Úterý 14.2.2012


     Tak nevím, jestli mají lékaři z nemocnice AMC tak zázračnou moc, nebo se po každé návštěvě naše děti raději rychle uzdraví, ale faktem zůstává, že jak Filípek, tak Bětuška byli po příjezdu domů skoro zdraví. Prostě mi není jasné, jak je možné, že Bětka měla doma teplotu 37,8°C, po příjezdu do nemocnice 38°C a večer před spaním 37,2°C. A to bez podání jakékoliv medikace :-)
     Důležité tedy je, že se nám uzdravuje, sice pořád kašle, ale už s ní šijí všichni čerti. Takže jsme doma, vyvařujeme (Bětuška je moje velká pomocnice) a nemáme moc co na práci….

Neděle 12.2.2012


     Je neděle večer a z našich plánů na víkend jsme neuskutečnili ani kousek. A zítra nás zřejmě čeká opět návštěva nemocnice, protože Bětka šíleně kašle a už od pátku má teplotu. Ach jo, my jednou tu knížku (nebo alespoň článek) a nemocnicích celého světa snad vážně napíšeme.
     V pátek jsme ještě stihli zajít na hřiště s Caroline a Williamem (Švédi) a od večera Bětce nebylo úplně dobře.
     V sobotu dopoledne u nás byla paní majitelka bytu s manželem, chtěli se s námi seznámit. Jsou to moc milí lidé, táhne jim určitě na sedmdesát, ale paní švitořila zvučnou angličtinou, že se právě vrátili z třítýdenního pobytu na Tenerife. Je mi jasné, kdo jim tu dovolenou zaplatil :-) (pozn. za pronájem bytu se jako bonus majiteli platí jeden nájem navíc a bohužel to není vratná kauce…). Ale fajn, děti od nich dostaly při příjezdu nějaké hračky a my „úžasné“ ovocné růžové víno. Hezky jsme si popovídali a paní slíbila, že nám do měsíce dodá DVD přehrávač, což nebude k zahození.
     Pak už jsme se vlastně celý víkend jen střídali v hlídání dětí a chození na procházku. Michal chodil s Filípkem, já bez dětí. Dvakrát jsem se podívala do města, jednou úplně do centra, což bylo úúúúúžasné a jednou na okraj centra, kam jsem došla pěšky od nás asi tak za 45 minut.
     V centru se bruslí na kanálech, hraje tam hudba, lidé tam tancují, město si žije svým životem. Od nás se dá do centra dostat tramvají za cca 20 minut, plus cesta na tramvaj do 10 minut. Ale zrovna „naše“ tramvaj projíždí skrz celé srdce Amsterdamu, takže je to naprosto skvělá linka.
     Tímto se s vámi pro dnešek loučím a určitě podám zprávu o zdravotní situaci naší rodiny.

Sobota 11.2.2012


     Po několika dotazech na ceny potravin jsme vytvořila malý ceník.


     

Čtvrtek 9.2.2012


     Pár dnů jsem se neozvala, ale ono se toho moc neděje. Sníh se pořád drží, cyklostezky jsou posolené a chodníky nejsou ani odhrabané. No fajn, holt musíme s golfkami kličkovat mezi cyklisty. Počasí se lepší, zítra má být již na nule a o víkendu plus jedna. V Inter sportu mají velkou slevu na brusle. Asi se vážně otepluje.
     Máme pár ztrát a žádné nálezy. Rozbila jsem UV filtr na foťáku, ztratila jeden geocoin (pro nezasvěcené - to je ta naše „pokladová“ hra) a zmizela nám barbína, což momentálně považuji za ztrátu nejhorší, vzhledem k tomu, jak k ní Bětuška přilnula. Ale tu jsem určitě neztratila já... Sražení cyklisté zatím žádní. Ovšem odbočování na nesvětelných křižovatkách (kdy je před cyklostezkou „dej přednost“) je opravdu o nervy.
     V pondělí mi ve školce dali adresu na svou pobočku, kde se každé pondělí scházejí maminky ze zahraničí s dětmi do tří let, aby se mohly družit. Takže vlastně něco jako mateřské centrum. Jelikož byla školka do dvanácti, rychle jsme něco snědli a vyrazili, naštěstí jsme to měli kousíček. Bylo to moc fajn, děti si pohrály, Filípek byl nadšenej z novejch hraček a já zase z toho, že jsem se tam seznámila se Slovenkou Monikou, která má podobně staré děti jako my. Navázaly jsme česko-slovenské přátelství a včera odpoledne už jsme u nich byli na návštěvě, bylo to moc příjemné odpoledne. Monika je z Trenčína (její muž z Rožumberoku) a žije tu už 10 let, obě holčičky se narodily tady. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, jak to tu chodí a taky konečně, jak se (ne)třídí plasty. Na to jak jsou Holanďani šetrní je zvláštní, že třídí jen pet lahve, které se vracejí do obchodu stejně jako lahve od piva. A nám přišlo trochu divné, proč nám ke každé limonádě účtují 0,25 EUR navíc. Takže jsme zase o něco chytřejší a náš obr pytel plný plastů můžeme hodit do netříděného odpadu :-(
     V úterý večer jsme konečně slavili Filípkovy narozeniny, udělala jsem jablkový dort a pár jednohubek, ale Filípek byl už večer dost rozmrzelej, tak si oslavu moc neužil, ale Bětuška docela ano :-)

Neděle 5.2.2012


     Víkend byl ve znamení sněhu, mrazu, sluníčka a zamrzlých kanálů, kombinace všeho vytvoří až kýčovitou romantiku. Silničáři nejdříve ze všeho protáhli cyklostezky. Na silnice už se nějak nedostalo a tak přijel v pátek večer Michal z práce docela pozdě a slušně naštvanej, protože příval sněhu způsobil lehkou kalamitu.
     V sobotu jsme se probudili do nádherného slunečného dne a náš telefon ukazoval -18°C. Naštěstí to byla chyba, protože venku bylo tak standardně -5°C, -4°C… ale vylekalo nás to. Vzali jsme Chariota (náš dvojvozík za kolo, který se dá použít i jako kočárek) a vyjeli jsme do nedalekého Amstel parku, kde skoro nikdo nebyl a všechno bylo tak krásně zasněžené, no nádhera. Prošli jsme se, udělali si k obědu rybu a na odpoledne jsme vyjeli do centra města. Nejdříve do Vondelparku, který je místními velmi oblíbený, hlavně prý v létě se tam pořádají pikniky. Park byl přeplněný k prasknutí a skoro všichni bruslili a sáňkovali (mnozí se asi zarazí, vždyť Holandsko je placka, ano, je to tak, sáňkuje se buď na mostcích přes kanály nebo se na sáňkách jezdí po ledu). V libely Planet píší, že kanály jsou zamrzlé málokdy, ale prý poslední 3-4 roky je tu velmi tuhá zima a kanály pravidelně zamrzají
     Když nám byla velká zima, našli jsme kavárnu s dosti širokými dveřmi a dali si čokoládu a potom se vydali do města, rozrážejíc dav turistů naším vyčnívajícím předním kolečkem. Ale docela to v centru s Chariotem šlo. Koupili jsme mobil i s kartou a kreditem za 19,90 EUR a pak pomalu vyrazili domů. Naše tramvaj byla narvaná a nefungovali jí jedny dveře. Jelikož jsme zablokovali i ty druhé, dost lidí bylo naštvanejch, ale otevřeně nám to řekl jen postarší pár, který nás víceméně nutil vystoupit. Ustáli jsme to a ve zdraví dorazili domů.
     V neděli bylo neméně krásně a neméně zima, ale i tak jsme se vypravili na první větší výlet a to do Edamu, který je asi 22 km od Amsterdamu. Je to maličké a velmi malebné městečko, bez davů turistů. Prošli jsme si ho, koupili sýr a odjeli do Volendamu, který je známější a o hodně turističtější. Alespoň tam byla spousta restaurací, takže jsme se najedli. Ale i Volendam bylo pěkné městečko, ne že ne. Zajímavé je, že vodní hladina o pěkný kus výš, než městečko. Poslední zastávkou byl Marken, který je tak trochu skanzenem, protože až do r. 1957 to byl ostrov odřízlý od světa. V tomto roce byla vybudována hráz se silnicí spojující ho s pevninou. Domečky byly úžasné, zamrzlý přístav také a celé to působilo velmi klidným dojmem. Akorát v létě tam bude asi pěkně narváno :-(
     Na čtvrtou jsme byli pozvaní k Ireně a Martinovi a tak jsme po třetí vyrazili zpátky, abychom to stihli. Návštěva byla moc příjemná, kluci si dali pivo, děti si pohrály, moc pěkné odpoledne.

Pátek 3.2.2012


     Filípkovi je dneska rok! Naštěstí už je v pořádku, ale oslavu pro jistotu o pár dní odložíme, až bude úplně zdravej, aby si jí pořádně užil.
     Bětuška šla podruhé do školky a my s Filípkem vyrazili do Amstelveenu na trh, přeci jen, jedno dítě – žádné dítě :-) Jelikož už jsem se trochu zorientovala v místních produktech i cenách, nákup na trhu jsem docela užila a na rozdíl od minulého týdnu přinesla i docela dost věcí. Koupila jsem 2 hrnečky (nádobí je tu zoufale málo), kozí sýr, nějaké ovoce, 2 ryby, pečivo a v přilehlém obchodě jsem koupila ještě pro Michala teplé spodní prádlo (viz můj předchozí zápis do deníčku, abychom se už nemuseli dělit :-))))
     Potom jsme rychle jeli pro Bětušku a už cestou od tramvaje do školky začalo docela hustě sněžit. Asi do tří do odpoledne napadlo několik centimetrů sněhu a Michal nadšeně přišel z práce, že se prý na kanálech bruslí, tak vzal děti a šli se podívat.
     Odpoledne jsem se vydala ven s foťákem a něco málo vyfotila. Je to legrační, vidět zasypané kytky sněhem. Mimochodem, místní jezdí na kole jako by se nechumelilo, brodí se sněhem a já je obdivuju, protože jsem měla problém vyjet s golfkami. Něco jako odhrnování silnic a chodníků tu asi neexistuje. Silničáři byly asi nenadálým přívalem sněhu pěkně zaskočeni :-))

Čtvrtek 2.2.2012


     Pořád mrzne, brrrrr… ale naštěstí je tu tepleji než v Čechách. Včera byla Bětuška poprvé ve školce, nebo spíš v dětském koutku, kam bude chodit 3x týdně na 3,5 hodiny. Bylo to fajn a paní učitelka jí moc chválila, že nebrečela. Tedy, ona brečela, když jsme šli domů :-) Chvíli jsem tam musela být s ní, prý je tady normální, že jsou rodiče s dětmi ve školce i několik dnů. Já to zkrátila na půl hodiny po příchodu a na 45 minut před odchodem, jak si to paní učitelka přála. Je tam dobrá směska dětí, polovina z nich je z Indie, jeden chlapeček je černoušek, jedna holčička napůl Ruska… ať si náš malej skřítek hezky zvyká!
     Filípek už je mnohem lepší, už dva dny nezvracel a v noci brečel hlady, hurááá! Dostává se do normálu. Stejně ale jeho narozeninovou oslavu posuneme na příští týden, aby si jí pořádně užil.
     Dneska jsme se sešly s Carolinou, Švédkou, se kterou se Michal seznámil na hřišti. Byli jsme u ní doma ještě s jednou belgickou maminkou, která měla dvě děti, takže to byl docela slušném zvěřinec, těch pět dětí najednou. Ale v pohodě. V angličtině mám ještě co dohánět, ale víceméně jsme si rozuměly :-))) Takže tu mám další kamarádku a pomalu se začínám začleňovat do místního života. I když se mi stejně začíná stýskat… Na druhou stranu, za 25 dní poletím domů a to už uteče hodně rychle.

Úterý 31.1.2012


     Dneska mrzlo. Byly asi 3 stupně pod nulou, nicméně, naše rodina (obzvláště náš tatínek) takové mrazy neočekávala a tak nemáme moc teplého oblečení. Například „podvlíkačky“ a vyteplené kalhoty máme jen jedny dohromady. Hádejte čí jsou a kdo si je vzal? :-)
     Toť vložka o počasí. Ale v ČR to máte asi o hodně horší, brrrrrr, je mi zima, jen když vidím na internetu tu předpověď.
     Po týdnu a dvou dvou dnech strávených v Amsterdamu jsme vyzkoušeli místní zdravotnickou péči a to s Filípkem, kterému pořád není dobře a opět začal zvracet. Zkoušela jsem volat na asistenční službu naší pojišťovny, kde sice slíbili, že mi nějakého lékaře seženou, ale že to bude trvat dlouho a tak jsme si ho našli raději sami. Bětku jsem odložila u Michala v práci (k velkému nadšení Michalových indických kolegyň, které na ní prý pořád ťuťaly) a jela jsem s Filípkem do nedaleké nemocnice AMC, kde jsme byli celkem rychle hotoví, ale v podstatě jsem se toho moc nedozvěděla. Paní doktorka ho zkoukla a řekla, že má hodně pít, musíme předejít dehydrataci, má jíst po lžičkách a kdyby se to nelepšilo, máme znovu přijet. Alespoň, že jsem nic neplatilo, prý si to nemocnice vyřeší s naší pojišťovnou. To se mi stalo poprvé a bylo to velmi milé překvapení. Alespoň nebudu mít práci s papírováním.
     Navečer jsme se šli projít a objevili úžasné a obrovské hřiště, kousíček od našeho domu, jen na druhou stranu, směrem k Amstelveenu, kam moc nechodíme.
     Ke všemu měl Michal po procházce teplotu a šel si hned lehnout a tak jen pevně doufám, že nebudu mít doma dalšího maroda :-(

Pondělí 30.1.2012


     Ráno jsme se probudili a venku bylo bílo. Za okny poletují vločky a konečně je vidět, že je zima. Je to jen takový poprašek, který asi moc nevydrží. Co na to řeknou rozkvetlé krokusy a narcisy, to teda nevím…..
     V sobotu odpoledne jsme naložili Filípka do kočárku, zadělali pláštěnkou, aby na něj nefoukala a vyrazili na dlouhou procházku, aby se pořádně vyspinkal, což se zadařilo, vydržel spát skoro 3 hodiny. Byli jsme v Amsterdamse Bos – Amsterdamském lese, což je rozlehlá pláň posetá kanály, jezery, lesy a loukami a člověk úplně zapomene, že se nachází mezi Amsterdamem a letištěm Schiphol, které je na dosah. Moc se nám tam líbilo a udělali jsme si tam velký okruh. Ušli jsme docela dost kilometrů a i tak jsme prošli jen zlomek lesa. Našli jsme také naší první nizozemskou kešku :-) (kdo neví co to je, tak to je taková mezinárodní hra, kdy podle souřadnic GPS hledáte ukryté krabičky, kam se zapíšete a můžete tam vyměnit drobné předměty, což je lukrativní hlavně pro děti).
     Včera ráno byl Michal s dětmi venku a přišel, smál se a že prý mi sbalil na hřišti kamarádku. Tak jsem na něj nechápavě koukala a on na to, že si Bětka hrála s nějakým čtyřletým chlapečkem a maminka, Carolina ze Švédska, prý byla strašně komunikativní a tak si chvíli povídali a prý, že je tu také chvíli a hledá nějaké kamarádky a tak vnutila Michalovi email a ať prý se jí ozvu, když spolu děti tak pěkně vychází. Alespoň si zdokonalím angličtinu.
     Odpoledne jsme byli v centru, dost se ochladilo, bylo už kolem nuly, tak jsme trochu mrzli. Bydlíme na kraji města, asi 10 minut pěšky od tramvaje a metra, které jedou přímo do centra města, bez přestupu, kde jsme za nějakých 20, 25 minut. Amsterdam je nádhernej! Kanály, úzké křivé cihlové domy, spousta kaváren…. Úžasné!!! Trochu jsem fotila,tak snad se mi podaří nahrát fotky, ale bylo zataženo a tak to asi tolik nevynikne. Akorát nás trochu zarazilo, že je všude tolik lidí. Jak to bude vypadat v centru v hlavní turistické sezóně, nechci ani domyslet.
     Chodili jsme křížem krážem po centru a zavítali také do proslavené vykřičené čtvrti, ufff, to se musí vidět, všude okna, za kterými stojí polonahé „slečny“, některé nadšeně mávaly Bětušce…. Skončili jsme v Irské hospodě, abychom se trochu zahřáli a objevili festival asijského jídla, kde měli skákací hrad a tak se i Bětka vyblbla. Jak padla tma, jeli jsme domů. Ale do centra se ráda vrátím, bylo to tam opravdu moc pěkné.

Sobota 28.1.2012


     Je sobota a my jsme místo plánovaného výletu do Edamu doma. Filípek má střevní chřipku, tak ho léčíme a čekáme kdy to chytíme my s Michalem. No, co se dá dělat.
     Ve čtvrtek bylo počasí, že by psa nevyhnal a my jsme šli do další školky. Byla nádherná, dřevěný domeček, spousta přírodních materiálů, teplé obědy a děti tam chodily v bačkorách (což je tu opravdu výjimka). Jenže cena opět přes 300 EUR za měsíc za jeden den v týdnu. To je neskutečné :-( Cestou zpátky jsme se zastavili v nákupním centru, trochu se tam pokoukali a Bětka si pohrála v dětském koutku a pak už jsme nevystrčili paty z domova. Pršelo a pršelo a pršelo.
     Zato v pátek svítilo sluníčko, najednou byl krásný den a my vyrazili s Irenou a dětmi na trhy do Amstelveenu. Cestou jsme se zastavili v dětském koutku a přihlásili tam Bětušku, oproto školce se tam platí 50 EUR za měsíc za jeden den, sice je to jen na dopoledne, ale ona děti potřebuje. Akorát nemáme registraci na radnici (jakési číslo) a paní učitelka nevěděla, jestli to nebude problém pro přijetí. Máme přijít ve středu a ona to mezitím zjistí.
     Tržiště v Amstelveenu, na konečné tramvaje, bylo moc pěkné a dalo se tam koupit úplně všechno. Omezila jsem to na rybu pro Michala (ryby stojí od 12 EUR za kg) a nějaké housky pro hladové děti. Ještě jsme si dali pizzu a cestou zpátky jsme se příjemně prošli kolem amstelveenských kanálů. Michal dorazil brzy, vzal si děti a já kolo a jela jsem se projet. Skončila jsem v centru Amsterdamu v davu dalších cyklistů a připadala jsem si hrozně, protože jako jediná mám horské kolo, helmu a tenisky a jako jediná nezvládám křižovatky pro cyklisty a jízda v davu mi dělá taky trochu problémy :-)))
     Lidi na kolem jsou prostě všude. Kola parkují taky všude, kdo byl v Amsterdamu, určitě si vybaví obrázek nádraží, před kterým jsou stovky a stovky kolo různě naskládaných a poskládaných v řadách, nechápu, jak člověk může najít zrovna to svoje kolo. Na kole se zásadně jezdí v obleku (včera jsem viděla dva kluky ve fraku). Na kole se zásadně jezdí v lodičkách, s kabelkou přes rameno. Kola zn. ukrajina se prý kradou méně a tak na nich jezdí většina místních obyvatel. Kola jsou ověšená košíky, taškami, dětmi…. to se prostě musí vidět :-)

Čtvrtek 26.1.2012


     Trochu jsem si pohrála s webovými stránkami, takže od teď si je můžete otevřít na http://www.rmcesty.michalbures.eu/holandsko2012, kde si rozkliknete buď fotky, deníček nebo mapu.

Středa 25.1.2012


     Dopoledne jsme se byli podívat s Irenou a dětmi v Little Gym, kousíček od nás, kde se cvičí s dětmi. Ale mysleli jsme, že to bude něco jako volně přístupná tělocvična, kde by se děti mohly vyřádit, ale oni tam mají jen kurzy pro různé věkové kategorii. Bohužel si člověk musí předplatit celý půlrok a to jsme obě zamítly. Tak snad se nám podaří najít něco jako mateřské centrum, kde by se děti vyblbly a my si trochu odpočinuly třeba u kafe :-)
     Odpoledne jsem poprvé vyjela na kole s vozíkem a skončili jsme celkem neslavně. Ale neděste se, nic se nám nestalo, jen jsem opět píchla. Ten kdo zná anabázi mého cyklovýletění se asi nepodiví (že jo mami), ale mě už to štve. Ujela jsem asi 2 kilometry, celkem pěkně to šlo, vozík je sice těžký, takže jsem nejela příliš rychle, ale jela jsem na docela těžký převod a bez problémů. A pak se to stalo, opět mi praskla duše, jako už kolikrát před tím. Mám prostě nějaký defekt na zadním kole. Jako správný a z minula poučený cyklista jsem samozřejmě měla lepení (to bylo na nic), duši (ta měla špatný ventilek) a pumpičku (neseděla na ventilek u náhradní duše). No, takže abych to zkrátila, ta dvoukilometrová cesta, kdy jsem měla v jedné ruce těžký vozík bez předního kolečka a v druhé nepojízdné kolo mě stála zbytek sil. Pěkně jsem si při tom zanadávala na Michala. On za to chudák sice nemohl, ale na někoho nadávat musím, ne? :-) A krom toho jsem mu už kolikrát říkala, ať mi kolo spraví…..
     Teď jsme doma a už se nám nikam nechce, i když dneska bylo venku relativně hezky a dokonce i chvíli svítilo sluníčko.

Úterý 24.1.2012


     Poprvé se hlásím z Amsterdamu, z našeho pronajatého bytu ve čtvrti Buitenveldert, což je úplně na okraji Amsterdamu. Kousek za námi je další město – Amstelveen. Ale kdyby tam nebyla cedule, člověk to ani nepozná.
     Tak tedy, bydlíme v krásném stometrovém 4+1 a co se bytu týče, tak je moc pěkný. Už jsem propadla kouzlu sušičky na prádlo :-) Máme sklep i kolárnu, ale bohužel tam s naším dvojvozíkem neprojedeme, takže ho nakonec stejně parkujeme v bytě.
     Včera jsme byli na návštěvě u Ireny, na kterou jsem dostala kontakt v naší školce, je také z Barrandova a dokonce si mě od vidění ze školky pamatuje. Jsou tu s rodinou od prosince, má dvě děti, skoro dvouletou Evelínku a skoro pětiletého Matýska. S Bětuškou se okamžitě skamarádili a my dvě si skvěle popovídali. Bydlí kousek od nás, necelé 2 kilometry. Takže až vytáhnu kolo, budu tam coby dup. Zítra chceme zajít do místního mateřského centra, nebo jak to nazvat, tak jsem zvědavá, co nás čeká.
     Ráno jsme se byli podívat ve dvou mateřských školkách. Bylo to tam moc pěkné, jen mě zarazilo, že se tam děti ani učitelé nezouvají. Dupou tam v botech a pak si na zemi hrají, no, nic moc :-( A to je venku skoro pořád mokro, protože každou chvíli sprchne nebo mrholí. Umíte si představit, jak to tam na zemi asi vypadá. Stejně to asi moc nedopadne, protože v jedné ze školek chtějí lehce přes 300 EUR na měsíc za docházku na 1 den. To je 7500,- Kč za to že tam dítě půjde 4-5x. Takže to jsme asi vzdali asi rovnou. U té další to musíme zjistit, ale zase je jen na dopoledne…
     Dneska jsem se poprvé vrhla do provozu. Zatím jako motorista. A bez nehody, újmy a bloudění jsme s dětmi dojeli do IKEA, dokoupit pár věcí do bytu. Překvapilo mě, že některé ceny jsou tam i 2x takové jako v pražské pobočce, něco stojí stejně… Bětuška byla poprvé v dětském koutku a poučení pro příště je, že i když je koutek jen na 30 minut, necháte-li tam dítě hodinu dvacet, nic se nestane :-) Ne, netušila jsem, že je to tak krátké, bylo to nedorozumění, ale za 30 minut opravdu nestihnete projít celou Ikeu a vystát šílenou frontu u pokladen. Poté jsme se opět bez bloudění přesunuli do Lidla a já s radostí zjistila, že si nepřipadám jak analfabet, který ničemu nerozumí, protože u Lidla mají spoustu věcí stejných jako doma :-)))) Za nákup jsem tam nechala 62 EUR, ufff, a to člověk doma nadává, jak je všechno drahé. To přijeďte do Amsterdamu….
     Jinak je všude voda a cyklisti. Ale opravdu všude, když jsme přijeli do Amsterdamu, ve čtvrt na tři ráno, viděli jsme cestou několik cyklistů. Kola parkují také naprosto všude. Jako řidiče mě to docela iritovalo, nestačí hlídat si semafory a auta kolem, ale ještě naprosto neukázněné cyklisty, kteří klidně přejedou na červenou jako by nechumelilo.
     Dneska jsem si dofoukla obě kola, Michal mi namontoval držák na vozík a zítra nebo pozítří se vrhnu do provozu a trochu si objedu okolí, ať to tu poznám. Tak se těším a Bětuška taky, protože jí samozřejmě nebaví moc chodit :-)
     S internetem je to tu špatný, takže fotky hodím na web asi až v Praze, tímto se omlouvám, že moc nekomunikuji přes Skype, i když jsem to slibovala, ale zatím to prostě nejde…. Tak alespoň touto formou vás budu pravidelně (doufám) informovat, jak si žijeme v Holandsku.